Můj první "článek"

11.08.2017
Devíti prsty, s potem na čele a přezpíváním asi třiceti slok písničky „Starý farmář farmu měl“...

Pokusila jsem se napsat svůj první článek. Nebylo to úplně jednoduché, protože mi u toho moje milovaná dcera skákala po zádech, třikrát restartovala počítač, pětkrát se dožadovala puštění Chňapíka a v závěru mi začala olizovat palec se zvoláním „nanuk, nanuk“. Devíti prsty, s potem na čele a přezpíváním asi třiceti slok písničky „Starý farmář farmu měl“, kdy už došla zvířátka vydávající nějaký zvuk, a na motýla jsem další ruku nehodlala obětovat, jsem článek dopsala a vítězoslavně odeslala. A… šéfredaktor mi ho poslal zpět s oprávněnou a konstruktivní kritikou. Uvědomila jsem si, že pro zpravodajství nejsem ten správný typ. Rozhodně ne teď.

Jedna z výtek bylo nepoužívání titulů, druhá například citování kapacit. Jak má ale člověk mimo obor poznat, že používám slov nějaké kapacity, pokud panu RNDr. upřu jeho čtyři písmenka před jménem a několika ťukanci klávesy Delete ho zbavím i jeho těžce vydřeného CSc.?

Získat titul není přece úplně jednoduchá záležitost. Mně moje studia zabrala více než 19 let, byla jsem svědkem šikany i nadržování, holčičího hašteření i prvních studentských lásek. Prospala jsem několik hodin na přednáškách. A probdila několik nocí doháněním zmeškaných přednášek, tančením na Finu při oblíbených studentských středách i při inventuře v Kauflandu. Mimochodem, pokud jdete na inventuru k potravinám, teple se oblečte! Pokud Vás totiž šoupnou k mrazáku počítat olivy, donesete si domů kromě přilepšení ke kapesnému od milovaných rodičů, a celoživotní nechuti k Martini, také náběh na zápal plic. Poznala jsem úžasné kantory, kterých si stále velmi vážím. A pochopila jsem, že někdy je k autoritě potřeba daleko více než vysoká škola.

Každopádně pokud tohle všechno absolvujete, máte chuť si titul nechat dotisknout do občanky, na zvonek, případně na čelo. Brzy z vás ale vyprchá euforie. Tedy pokud jste odolali návštěvě úřadu a tetovacího salonu. Svět se pořád stejně točí dál, jste čerstvý absolvent.
Svůj titul Mgr. jsem slyšela po promoci pouze jednou, v čekárně u zubaře, kdy jsem si myslela, že pan doktor volá na kolegyni lékárnici.

Přestože člověk s titulem není o nic lepší než ti ostatní, já tohle pravidlo poruším a tituly používat budu. Už ve svém prvním "článku" o jihlavských pískovištích, kde mi laskavě odpověděl Radek Tulis. Bc. Radek Tulis.  Ale protože tahle rebélie mi ve zpravodajském článku neprojde, zkusím pro vás psát blog.  Zejména pro ty, které vlastní titul nejcennější. MÁMA.


Autor: Anička Rádiová

Ukázat další blog tohoto autora
  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.
  • Zapojte se do dění. Bavte se a vyhrávejte.

    Partneři portálu: