Romská spisovatelka z Jihlavy vydává svou první knihu. Plní si tak životní sen

06.12.2017
/MAGAZÍN JIHLAVA CITY/ Judita Horváthová je vášnivá spisovatelka romantických příběhů. Již od mládí ji v psaní podporovala vlastní babička, dříve jediná čtenářka. Knihy vytisknuté na A4 v copycentru se ale začaly díky kamarádkám babičky šířit a dnes již dvaatřicetiletá rodačka z Jihlavy vydává na internetu svoji první e-knihu. A má úspěch.

Judita Horváthová je vášnivá spisovatelka romantických příběhů. Vydala svou první knihu. FOTO: Lukáš Tichánek

„Ozvala se mi paní, to bylo opravdu hezké, že moji knížku čte, prý si ji dokonce nechala vytisknout a dál knihu předává čtenářkám v Dačicích, do Kladna a po severních Čechách,“ sděluje s pokorou, a to i přesto, že se jí v současné době pomalu plní životní sen, stát se spisovatelkou.

Kdy jste začala s psaním?
Já jsem strašně ráda četla ve škole, chodila jsem ráda do knihovny, půjčovala jsem si hodně pohádky. Potom jsem si začala půjčovat knížky pro dívky a pak mě napadlo jednou něco podobného sepsat. Nejprve jsem napsala krátký historický příběh, sama doma při lampičce, nikomu jsem to neukázala. Potom jsem napsala první román, bylo mi asi tak 17 let. To jsem ale jenom tak zkoušela, na dlouhý čas mě to pak opustilo, měla jsem jiné záliby. Znovu jsem začala psát opět se svým současným přítelem.

Máte ještě tu svou první knížku, kterou jste napsala?
Mám. Ale stále jsem ji nedala nikomu přečíst, ani své babičce, která zatím četla všechny moje knížky. Ona strašně ráda čte harlekýnky, romantické příběhy, a sama mě k nim dovedla. Od ní jsem si půjčovala knihy a právě díky těm jejím harlekýnkám mě napadlo začít psát, jelikož se mi líbily. Našla jsem v sobě snílka. Potřebovala jsem ty své fantazie ze sebe dostat ven, tak jsem napsala první román.

Narodila jste se v Jihlavě, jak vám šlo psaní ve škole?
Psaní ve škole mě bavilo, především slohy. Ale nejvíc mě zajímalo čtení. Velmi ráda jsem četla. Jako mladá dívka jsem si jednou řekla, že bych chtěla také umět psát knihy. Zajímala jsem se o to, jak spisovatel píše, udivovalo mě, jak dokáže vymyslet příběh. Musím přiznat, že jsem v českém jazyce moc nevynikala, ale dovedlo mě to k zájmu, kterého bych se nikdy nevzdala.

Kromě vaší babičky, kdo všechno vaše knihy ještě čte?
Přítel. Já totiž vždy, když napíši pár kapitol, tak mu je přečtu. On mi řekne svůj názor a občas i poradí. Přítel je v tom se mnou od začátku.

A jak knížky svým čtenářům dodáváte?
Jdu vždy do copycentra, nechám to vytisknout na A4 papír oboustranně, nechám to i sešít a dám si tam nějaký ilustrační obrázek z internetu, který se k tomu alespoň trochu hodí. Potom to donesu jako první babičce a dál to koluje. Přes sestry, sestřenky, přátele, kamarádky. 

Judita Horváthová, 32 let
  • Narodila se v Jihlavě, má základní vzdělání, dlouholetého přítele
  • Vyzkoušela mnoho povolání, například prodavačka v masně nebo šička
  • Napsala již 11 knih, z nichž jednu s názvem On je ten pravý vydala online na portálu Kher.cz

Jaké je vaše klasické povolání?
Mám jenom základní vzdělání, ale mám hodně praxe s prodáváním, například v uzenářství. Dělala jsem toho v životě spoustu, kromě prodávání třeba i šila. Pracuji různě, na různých místech, co se kde naskytne. Nedávno jsem ukončila brigádu, na prázdniny jsem neměla kam dát syna. Hledám si ale práci, v podstatě neustále.

Jakou ze svých knížek máte nejraději?
Mně se líbí všechny, ale nejvíc jsem vložila do knihy To je ten pravý, která se vydává. Tu jsem napsala již v roce 2013 a stále ji ještě pro nakladatelství upravuji.

Jak vůbec spolupráce s nakladatelstvím vznikla?
Vše začalo, když se moje fotografie objevila v Jihlavských listech. Všimla si mě jedna sociální pracovnice z oblastní charity a nabídla mi pomoc. Knihu si přečetli a vypadali nadšeně. Zanedlouho jsem byla pozvána sociálním zařízením s názvem TP SOVY na čtení z mé knihy do Diodu. Tam jsem se seznámila s redaktorkou Karolínou Ryvolovou z Prahy, která mi nabídla pomoc moji knihu opravit a rovnou online každý týden po kapitole vydat v nakladatelství Kher.cz, kde se nyní román blíží pomalu ke konci. 

Vy sama jste vybrala, že se bude vydávat zrovna kniha On je ten pravý?
Tato knížka se nejvíc líbila mé babičce, přečetla si ji asi čtyřikrát. Pořád dokola mi říkala, jak je dobrá. Ona od mládí čte, takže bych řekla, že tomu dobře rozumí. Stala se proto mou důvěrnicí, vždycky mi říkala svůj upřímný názor ke knihám.

Jaký je to vůbec pocit, vydat svou knihu oficiálně?
Je to veliká radost, až vyjde celá, tak budou určitě křtiny. Zatím nemám vymyšlené kde, ale je to můj sen, tak to musíme s rodinou oslavit. Můj největší koníček.

A máte nějaký přehled o tom, kdo vaši knihu již nyní čte?
Zatím ne, ale byla jsem informovaná, že kniha má čtenost. Dokonce se mi i ozvala paní, to bylo opravdu hezké, že moji knížku čte. Prý si ji dokonce nechala vytisknout a dál knihu předává čtenářkám v Dačicích a do Kladna, takhle po severních Čechách. Prý to čte její mamka, tchyně, její známé a tak dále. To mě neuvěřitelně potěšilo, lidi mají zájem.

Myslíte, že jsou vaše čtenářky ve většině ženy?
Určitě. Ale myslím, že i chlapi si občas přečtou milostný příběh. Chtěla bych ale, aby mé romány byly pro každou generaci. Ono se to sice nazývá červená knihovna, mě to sice neuráží, ale nepíši úplně jako v harlekýnkách, kdy jsou jednotlivé situace hodně otevřené a popsané, nezacházím do erotiky nebo sexu. Mně se to tolik nelíbí. Mám ráda spíš romantiku, utopii. Každá ta holka čeká na toho prince, jde mi o to, aby se do toho začetla a viděla v tom samu sebe. Všímám si ale také klasických témat, jako bohatý–chudá a tak dále.

Jak to vidíte do budoucna, máte nějaké nápady v šuplíku?
Já nějaké velké plány nemám. Mně stačí si večer sednout, zasnít se, vzít si papír a tužku a psát. Nechci, aby to znělo nějak vychloubavě, ale já mám velký dar v tom, že si opravdu sednu a na první dobrou vymyslím příběh.

Ukázka z knihy Judity Horváthové:

Od té chvíle začal Kevin pomalu ztrácet naději, že ji ještě někdy uvidí. „Musí tu mít s sebou i svého syna!“ vykřikl s úzkostí v hlase a vystoupil z auta, aniž by si uvědomil, že zablokoval cestu dalším automobilům. Přeběhl na ten samý chodník, který byl plný lidí. Ztratila se mu z dohledu. To ne! Rozběhl se. A když ji zahlédl, zavolal na ni: „Brendo! Brendo!“ Kličkoval mezi chodci a doufal, že ho v tom denním ruchu uslyší. Už ho od ní dělilo jen několik metrů, když vtom Brenda nasedla do taxíku. „K čertu. Zatraceně!“ zaklel a zůstal stát. Srdce mu bušilo jako o závod a v očích mu jiskřil hněv. Znovu mu utekla. Pomalu se vracel zpět k autu. Spousta lidí na něj troubila a nadávala mu, protože blokoval dopravu. Vůbec je nevnímal a jako tělo bez duše nasedl do auta a odjel.

Takže nějaká inspirace třeba při pohledu z okna trolejbusu na papíru nekončí?
Stává se mi, že když píši, tak se zaseknu. Něco se mi nelíbí, uvědomím si, že to tak být nemůže. V tu chvíli se rozhlédnu po okolí nebo se někoho z rodiny zeptám na radu, jak dál. Mě toho totiž napadá spousta, to se nedá všechno zapisovat. I kdybych se podívala tady z okna, na náměstí, tak na každého, kdo tam je, něco vymyslím.

A neláká vás jiný žánr? Populární je nyní například fantasy.
Ano, to mě láká. Fantazie, nadpřirozeno, je to zase něco jiného. Ale i tak by v tom opět musela být ta láska a vztahy. Ještě jsem nad tím úplně nepřemýšlela, ale začala mě zajímat duchařina. Romantický román ze záhrobí. Zatím jsem se s tím ale nesvěřila babičce, nechci ji vylekat. Chtěla jsem samozřejmě napsat něco o upírech, ale toho už je spousta. S duchy toho moc není, ale zase nechci, aby to byl horor.

Stalo se vám někdy, že jste narazila na podobný příběh, jaký jste už dávno napsala?
Ano, to se mi stalo! Byla jsem z toho překvapená a nevěřila jsem vlastním očím. Ve filmu se stala přesně ta stejná situace, kterou jsem já už dávno měla vymyšlenou. Ale i můj vlastní život by byl dobrý román. (smích)

Obsahují knihy nějaké situace z vašeho života?
Neobsahují, ale je pravda, že se v tom ráda vidím. Nepředstavuji si v tom přímo samu sebe, ale dokážu si představit situaci ze svého pohledu a autenticky se do ní vžít.

Vy máte sedmiletého syna, čtete mu své romantické příběhy?
Zatím ne, ale ráda mu vyprávím pohádky, které z fleku vymýšlím. Ale když píši odpoledne, tak se někdy nakloní a čte mi za zády. Ale moc tomu nerozumí, pořád se ptá, co to píši. Na druhou stranu se opravdu zajímá o to, co dělám. Sám také čte, nejraději pohádky.

Hodláte zde zůstat i nadále, nebo byste se odstěhovala do většího města?
Jsem na své město zvyklá, asi bych si nezvykla jinde. V Jihlavě se mi žije celkem dobře, až na ty předsudky od lidí, které jsou a vždy budou. Pokaždé když vejdu do trolejbusu, do restaurace nebo do knihovny, vidím dva tábory lidí. Jedni jsou ti, kterým nevadím, a druzí jsou ti, kteří by mě nejraději z tváře města vymazali, a to jenom proto, že mám původ, který jsem si já sama nevybrala. Na svůj původ jsem ale hrdá, nestydím se za něj. Jsem taková, jaká jsem!

Rozhovor vyšel v zářijovém vydání tištěného magazínu Jihlava City. Jeho archiv naleznete zde

Autor: Hrdličková Aneta

  • Líbil se vám článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů...

  • Mohlo by vás dále zajímat

    Spojovací chodby v nemocnici dostanou zateplení i nová okna, starými profukovalo

    12.12.2017
    Nová okna i zateplení dostávají v těchto dnech spojovací chodby jihlavské nemocnice. Nyní se řemeslníci...

    FOTO: „Bosch svařák“ na jihlavském náměstí přinesl 180 tisíc nemocnici

    11.12.2017
    Už tradiční každoroční předvánoční akce přilákala minulý pátek na jihlavské Masarykovo náměstí na šest...

    Zaplatila si kurz, aby mohla se psem pomáhat nezištně pacientům. Dostala cenu

    11.12.2017
    Petra Humlerová z Jihlavy a její pes Scotty pomáhají pacientům v jihlavské nemocnici. Neměli to ale lehké,...

    Zloděj z úlu u Hybrálce ukradl osm včelstev, hrozí mu dva roky

    10.12.2017
    Zatím neznámý zloděj "vybílil" včelí úl postavený nedaleko Hybrálce u Jihlavy. Ukradl z něj osm včelstev....

    „Lidé by mohli chodit na vysokou pro radu jako kdysi na faru,“ říká rektor polytechniky Báča

    08.12.2017
    /MAGAZÍN JIHLAVA CITY/ Nové magisterské a jeden bakalářský program, zrekonstruovaná aula, modernější...

    VIDEO: Zloděj v Cityparku nabral zboží do batohu a odešel. Hledá ho policie

    07.12.2017
    Policisté pátrají po zatím neznámém zloději, který po osmé hodině navštívil jeden z obchodů v jihlavském...