Rodák z Jihlavy velel Microsoftu v Evropě. Radil Gatesovi, Blairovi i českým miss

19.03.2017
/ROZHOVOR/ Jan Mühlfeit osm let šéfoval evropskému Microsoftu. Radil Billu Gatesovi i třeba britskému princi Charlesovi. Teď rodák z Jihlavy pomáhá i dalším lidem odemknout jejich potenciál.

Jan Mühlfeit s Billem Gatesem. FOTO: Archiv Jana Mühlfeita

„O tom to fakt není, kde kdo vyrůstal, ale kam dohlédne jeho mysl. Můj první job byl, že jsem dělal vrátného na Strahově, a za osm let jsem radil nejbohatšímu člověku na světě, co má dělat. To, čím jste, je o mentálním nastavení, jestli si dokážete představit, že to, co chcete, můžete někdy udělat...,“ rozpovídal se Jan Mühlfeit pro magazín Jihlava City při své návštěvě rodného města, kde v DIODu přednášel o tom, jak odemknout potenciál dětí.

Microsoft jste nedávno po osmi letech v pozici prezidenta pro Evropu opustil. Proč?
V Microsoftu jsem byl už 22 let. Měl jsem tři scénáře, nad kterými jsem se rozmýšlel. Jeden byl zůstat a dělat něco celosvětového v rámci Microsoftu, nebo vést menší, Microsoftu spřátelenou firmu. Anebo odejít.

Vybral jste si tu třetí možnost.
Ano. Zemřel otec, který mě přiměl počítače studovat. Já jsem měl původně vyplněnou přihlášku na FTVS a měl ze mě být tenisový trenér. Otec mě přiměl k tomu, protože počítače jsem měl také rád, abych šel na ČVUT. Když umíral, člověk si uvědomí, že něco končí a chce dělat ještě něco jiného. Hodně lidí se divilo, proč odcházím v 53 letech, ale Jarda Jágr také nebude hrát hokej do šedesáti. A dneska manažer je vrcholový sportovec bez realizačního týmu, je vystaven ještě většímu tlaku a neodpočívá v podstatě nikdy.

A nelitujete toho, nezastesklo se vám ještě po Microsoftu?
Vůbec ne. V IT jsem pořád. Dělám poradce jednomu investičnímu fondu v Americe a koučuji hodně firem, ve světě velkých firem jsem tedy pořád, ale nenesu za jejich čísla zodpovědnost (smích).

Do velkého počítačového světa jste vykročil jako student z jihlavské průmyslovky. Udržujete s ní nějaký kontakt?
Je škoda, že vystupuji na středních školách po celém světě, a na průmyslovce v Jihlavě ještě ne, nebyl jsem ale zatím pozván. Můj spolužák Láďa Kotrba je myslím zástupce ředitele, nebo dříve byl. Myslím si ale, že to byla tehdy velice dobrá škola, hodně věcí mě naučila. K Jihlavě mám určité emoční pouto pořád, i když se sem už tolik nedostanu. Nicméně za minulý půlrok jsem tady přednášel v nemocnici, v Boschi a teď jsem tady potřetí.

Předpokládám, že jste byl na průmyslovce premiant.
No to jsem tedy nebyl! Sem tam občas nějaká trojka byla. Určitě mi nešlo technické kreslení a podobné věci.

Tenkrát jste se už učili na prvních počítačích?
Měli jsme analogové počítače. Ale začínaly už i elektronické. Měl jsem programovatelnou kalkulačku Texas Instrument a pak také ZX Spectrum, na který se nahrávalo z magnetofonových kazet. Náš tehdejší pan profesor Čermák nás o tom hodně naučil. Ale to byla jiná doba, u nás byly počítače o deset patnáct let pozadu oproti Západu.

Napadlo by vás tehdy, jaká kariéra na vás v počítačové branži čeká?
Ne, to fakt ne. Vždycky se mě ptali, jestli jsem o tom snil a lajnoval si to, že budu prezident velké firmy, ale ne. Jednou jsem říkal Billovi (Bill Gates, pozn. redakce), že díky tomu, že lidé ve
východním bloku neměli takové podmínky, jsou daleko flexibilnější, moje generace určitě. Dnes učím na Harvardu, Stanfordu, ..., kde studují lidé s lepšími výsledky, než jsem kdy měl já. Moje
silná stránka je, že mám maximální požadavky sám na sebe. Chci dělat s nejlepšími lidmi a vždy jsem ze svého okruhu mluvil i do věcí okolo a nade mnou.

Kdo by to tenkrát do kluka vyrůstajícího kdesi na venkově asi řekl...
Vyrůstal jsem do dvaceti let na vesnici ve Šlapanově a v Jihlavě. Ale o tom to fakt není, kde kdo vyrůstal, ale kam dohlédne jeho mysl. Radil jsem princi Charlesovi, Billu Gatesovi, Tonymu Blairovi, spolupracoval s Madeleine Albrightovou. Můj první job byl, že jsem dělal vrátného na Strahově, a za osm let jsem radil nejbohatšímu člověku na světě, co má dělat. Je to o mentálním nastavení, jestli si dokážete představit, že to, co chcete, můžete někdy udělat...

Jak se člověk dostane z vrátnice na Strahově do pozice prezidenta jedné z největších světových firem?
Po vojně jsem dva roky před revolucí byl na ministerstvu vnitra na vědeckotechnické rozvědce a to stejné dva roky po revoluci. To se hodně začaly nakupovat tehdy moderní počítače a software. Tehdy mě přetáhli kluci z firmy Software602. Tam jsem byl dva roky, a protože jsem tam byl jedinej, kdo byl jazykově vybavenej, tak jsem nakupoval zdrojové kódy v Americe.

A díky tomu jste se dostal do kontaktu s Microsoftem?
Někdy v roce 1992 jsem se potkal s vedením Microsoftu na konferenci v Cannes. Představte si, tenkrát v celé východní Evropě dělal Microsoft asi jen dva miliony dolarů obrat a Software602 sedm milionů jenom v Československu. Microsoft vzápětí otevřel pobočky v celé východní Evropě a v roce 1993 mi jejich vedení nabídli poprvé. Tenkrát jsem odmítl. Ale na další konferenci v Cannes mi to nabídli znovu a to už jsem jim na to kývl.

Vybavujete si první setkání s Billem Gatesem?
Asi čtrnáct dní poté, co jsem nastoupil, se jelo s Microsoftem do Disneylandu. Bylo to krátké setkání na večírku, kde se tancovalo, jen jsme se představili. Rok nato jsem ale s ním byl celý den v Praze a v Brně a myslím, že tam se tehdy tak trochu zadělalo na to, že mě zařadili do programu pro rozvoj talentů.

Proč myslíte, že to tehdy rozhodlo?
Bill Gates v té době na každou druhou větu, co mu kdo řekl, odpovídal: „This is the most stupid idea.“, to je ta nejblbější myšlenka... (smích). Ale z toho jsem si nic nedělal, všichni ostatní vždycky zčervenali a já jsem si říkal, to je v pohodě, to je vstupenka do vyjednávání (smích). Pak Bill dostal nějaký koučink, tak místo toho říkal: „This is interesting.“, to je zajímavé... (smích).

Skřípalo to pak někdy později mezi vámi a Billem Gatesem?
My jsme se chytli kvůli jedné věci. V Microsoftu jsem začínal jako marketingový ředitel. Vymyslel jsem tehdy reklamu pro MS Office v době, kdy se poprvé integroval do jednoho balíku, což konkurence neměla. Se sloganem „nejlepší koně z jedné stáje“ jsme se pozicovali proti konkurenci a úplně jsme ji smázli. Bill Gates ale předtím přišel s tím, že to je stupidní reklama. Pak mi ale napsal, že jsem měl pravdu.

Co považujete za svůj největší úspěch v Microsoftu?
Krátce po nástupu do nejvyšší pozice v Evropě, asi tři měsíce nato, prohrál Microsoft na celé čáře spor s EU. Trvalo mi měsíc, než jsem přesvědčil Billa Gatese a další lidi ve vedení, že nemá cenu se dál soudit, ale musíme spor urovnat. Mohli nám vyměřit pokutu 11 miliard euro a vyjednali jsme nakonec „jen“ dvě miliardy. A rok nato jsem se stal hlavním poradcem Evropské komise pro vysoké školství. Ve východní Evropě jsem byl v Microsoftu čtyřikrát nejlepší na světě, když Microsoft byla největší firma na burze, což nedokázal nikdo přede mnou ani po mně. Je to jako vyhrát byznysový Wimbledon čtyřikrát za sebou.

Microsoft však o svoji někdejší neotřesitelnou pozici na trhu přišel. Do popředí se derou firmy jako Google, Apple, Facebook, ...
Nedokázali jsme před lety přesvědčit Američany ve vedení Microsoftu, aby zrychlili vývoj mobilních platforem. Přitom první smartphone i tablet měl Microsoft! Když učím studenty, říkám jim, když jste velká loď, plujete na stabilním moři, z paluby té velké lodi nevidíte ty malé čluny, tehdy Apple, Google. A to se nám přesně stalo. Dnes je Microsoft mnohem otevřenější ke spolupráci s konkurencí.

A když byste se z té obří lodi ohlédl za rodnou hroudou, jaké první vzpomínky by vás na mládí v Jihlavě napadly?
Jeden z pilířů vzpomínek je hokej a sport vůbec. Dukla byla pojem a hodně hokejistů chodilo hrát tenis na Spartak, takže jsem třeba hrával s Petrou Tesařovou, která si pak vzala Mirka Mečíře, Andrea Holíková, dcera Jaroslava Holíka, hrála také tenis. A vůbec i spousta hokejistů hrála tenis, Holíkové, Suchý, Standa Neveselý i jeho syn, který hrával s námi.

Když jste se tenkrát vídal s hvězdami hokeje, což oni byli tenkrát...
...no rozhodně! Vždyť Dukla byla mistr ligy! A když jsme chodili na hokej, byla tam reklama „Kdo má ryby rád, bude dlouho mlád“. A pak tam ještě stálo: „rybí konzerva – zdraví rezerva“ (smích). To tam dejte, na to si lidi v mým věku určitě vzpomenou (smích).

Jaké vzpomínky na rodnou Jihlavu ještě vylovíte?
Také jsme jako děti jezdívaly do Horáckého divadla, to nevím, jestli ještě funguje. To ale bylo něco, že se jelo do divadla na nějaké představení. A samozřejmě, také první moje lásky, které jsem
tady jako student prožil (smích). A pak si samozřejmě vybavuji rivalitu mezi Havlíčkovým Brodem a Jihlavou, vždyť i Holíkové a Suchý pocházeli z Brodu.

Vy jste žil na půl cesty odtud, ve Šlapanově. Do školy v Jihlavě jste dojížděl?
Ano, dojížděl jsem vlakem, Kamenná, Dobronín, Střítež a Jihlava.

V hokeji jste fandil Jihlavě?
Rozhodně! Ze začátku jsem fandil Kometě, jako můj táta, ale později už jsem fandil Dukle. Pamatuji na rvačky Jardy Holíka se Šímou ze Sparty. A proti Jirkovi Holíkovi a Honzovi Suchýmu jsem hrál jednou čtyřhru v tenise, už si nevzpomenu s kým, Suchý už tenkrát čerstvě trénoval a měl pořád tak rychlý nohy! (smích). Neměli kdovíjak stylový údery, ale byli na tom fyzicky dobře...

Na jaké úrovni jste tenis za Jihlavu hrál?
Hrál jsem krajský přebor první třídy, nejvyšší dorosteneckou soutěž.Tenis mi dal do života dvě důležité věci. Tou první je, že jste na to vždycky sami, a druhá je, že se hraje do posledního míčku. To ostatní sporty nemají.

A co první lásky v Jihlavě?
No první dvě lásky mi daly kopačky, ale pak už nikdy žádná (smích). Když mi dala kopačky ta první, měl jsem z toho těžkou hlavu, ale když ta druhá, to jsem si řekl, vždyť je za rohem gympl
plnej holek... (smích).

A s vaší ženou jste jak dlouho?
No to je také zajímavá story. To jsem byl čerstvě, asi šest týdnů v Praze na ČVUT a šel jsem na FTVS na diskotéku na jejich kolejích. A tam jsem se poznal se svojí ženou, je doktorkou přírodních věd, parazitolog, a já s nadsázkou říkám, že proto si vzala mě (smích). Od roku 1981 jsme spolu chodili a v roce 87 jsme se vzali, to jsem byl na vojně. Kristýně, dceři, je teď dvacet let a žena svoji kariéru obětovala pro tu moji.

Jste spolu pořád?
Jsme. Letos budeme třicet let manželé. Tuhle v Americe na Harvardu se mě ptali na návod na šťastné manželství a já jim povídám: „Nesmíte se skoro vůbec vidět, a když už se vidíte, nesmíte spolu skoro vůbec mluvit.“ (smích). Nedávno se jí ptal David Svoboda, kterého koučuji, (olympijský vítěz z Londýna, pozn. redakce), jestli by spolupráce s modelkami nemohla být nějaký problém, a ona mu na to řekla: „On je tak ukecanej, že by to na sebe prásk.“ (smích).

Spolupráce s modelkami?
Mám plnej mobil missek a modelek, který koučuji, protože ony si to mezi sebou řekly, že to je super, a už jsem tak koučoval šest miss České republiky.

Proč miss?
Samozřejmě částečně proto že jsem chlap, a je to z dvaceti procent o egu. Ale z osmdesáti procent je to z toho důvodu, že je to zvláštní sorta lidí, kteří vyletí nahoru a mají strašně krátkou periodu na to, aby s tím něco udělali. Moje kamarádka, viceprezidentka BBC, mě dala dohromady s člověkem, který je produkční Naomi Campbell, a ten mně vysvětlil, o čem je modeling.

S modelkami tedy pracujete na tom, aby se i po soutěži miss udržely nahoře?
Přesně. To, co jsem pro ně dělal, že jsem je připravoval na světové soutěže, psal jsem jim i to, co by tam měly tu minutu na pódiu říkat…

Ty řeči o světovém míru a tak?
Ano, to je ono, světový mír, Afrika a tyto záležitosti, přesně tak (smích).

Jak je tedy koučujete?
V životě je devadesát procent našich výkonů o hlavě a jen deset procent o tom, co děláte. Ta mentální odolnost, kterou trénuji tak, aby lidi podávali co nejlepší výkony i pod velkým tlakem, je přesně ta spojnice mezi různými obory, ať jste vrcholový sportovec, manažer, modelka... Věnuji se ale třeba i dětem, které vychází z dětských domovů. O ně je tam docela slušně postaráno, ale jakmile odejdou, čelí světu, o kterém v podstatě nic nevědí.

Jak jim můžete pomoci?
Děláme semináře, které je na to připravují, protože statistiky říkají, že bezdomovci jsou ze sedmdesáti procent právě bývalé děti z dětských domovů, protože si s životem neumí poradit. A podobně jsou na tom bývalí vrcholoví sportovci. Řada z nich si říká, už je mi 35, ve sportu jsem něco dokázal a ty mladší mají deset, patnáct let náskok, už v životě nic nedokážu, ale to není pravda. Je to vše jen o hlavě, sportovci přitom mají úžasnou mentální vytrvalost a odolnost a mohou uspět ve všem, na co mají vlohy, jen je třeba na tom začít pracovat.

A jak jste na to všechno sám přišel?
Po revoluci u nás začaly vycházet knížky o rozvoji a osobním úspěchu. Některé byly samozřejmě škvár. Když jsem přišel do Microsoftu, to bylo někdy v roce 1995, tak mě Bill Gates zařadil do speciálního programu, skupiny složené z pár talentovaných lidí z celého světa, u kterých byl předpoklad, že v té firmě dojdou daleko. A tam se nám věnovaly vždy týden osobnosti na rozvoj, legendy jako třeba Philip Kotler na marketing, Eduard Bono na kreativitu, Mike Kami, žák Petera Druckera, nejlepšího člověka na strategii na světě…

To musela být skvělá škola.
Navíc jsem si velmi rychle všiml, že když chcete jako lídr uspět, je to z deseti procent o vás a z devadesáti procent o lidech, které vedete. Hodně věcí jsem dělal intuitivně. Třeba jsem lidem řekl: „Be more who you are.“, buď více tím, kým jsi, protože jsem přesvědčený o tom, že jedině lidé, kteří jsou autentičtí, i se svými chybami, mohou uspět.

Uvedete konkrétní známý příklad? 
Zrovna včera jsem se o tom bavil s Davidem Svobodou, kdy on říkal: „Od tý doby, kdy jsem se vykašlal na to, co říkají ostatní a nelpím na tom, jsem sám sebou a snažím se být v přítomném okamžiku ten nejlepší David Svoboda, daří se mi a vyhrávám.“ A v tom si myslím, že jsem jinej, než ostatní manažeři, kteří se snaží zlepšovat slabiny lidí. Já se naopak snažím najít a rozvíjet jejich nejsilnější stránky. Mám hodně nastudované lidi jako je tenista Federer nebo Usain Bolt, lidi, kteří pod obrovským tlakem dosahují fantastické výkony.

Všechno je to o té hlavě.
Přesně. V tom výkonu a soustředění je mozek v alfě, to je bezmyšlenkovitý stav, kdy člověk ze sebe vymáčkne to nejlepší. Toho využívá i třeba Jágr nebo třeba fotbalista Ronaldo a další vrcholoví sportovci. Když jsem začal koučovat Davida Svobodu, tak jsem se ho ptal, co se stalo na letních Hrách v Pekingu, kde byl kousek od zlaté medaile, ale shodil ho kůň.

A co vám řekl? 
Vypadl z flow, protože se asi na tři vteřiny zamyslel a kůň ho shodil. V Londýně, kde vyhrál na olympiádě zlato, si nepamatoval poslední okamžiky od chvíle, když vbíhal na stadion až po stupně vítězů, protože byl celou dobu ve flow. Tenistka Novotná prohrála v roce 1993 se Steffi Graafovou ve Wimbledonu, když první set vyhrála a ve druhé vedla 4:1, 40:15 a nakonec prohrála, protože se podívala na světelný ukazatel a řekla si ježišmarjá já to vyhraju. To ji vytáhlo z flow. Přitom stačilo odehrát pět přítomných balonů. Tady a teď. Ten nejlepší způsob jak vyhrát, je soustředit se na konkrétní věc a vykašlat se na všechno ostatní.

To je předpokládám tajemství i Vaší úspěšné kariéry? 
Když jsem seděl na jedné straně stolu evropské pobočky a na druhé celé vedení Microsoftu, tak kdybych se soustředil na to ať už je večer a mám to za sebou, špatně by to dopadlo. Ale když se soustředíte na jedno konkrétní číslo je to nejlepší způsob, aby to celé dopadlo dobře.

A co dál plánujete?
Já chci změnit svět. Podle jednoho průzkumu jenom třináct procent lidí využívá v práci svůj talent a silné stránky, takže svět jede na méně než jednu pětinu výkonu.

Jak to chcete změnit?
No jak...jedním z důvodů, proč jsem dělal knihu je ten, že chci oslovit lidi. Pak jsou sociální sítě, youtube...Znají mě jen lidé z byznysu a věřím, že současné možnosti mohou pomoci lidem předat moje zkušenosti.

Autor: Kolařík Michal

  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.
  • Mohlo by vás dále zajímat

    Kroužkování čápěte skončilo fiaskem, mládě nepřežilo, jeho rodiče odletěli

    25.07.2017
    Ani jedno mládě letos nevyvede čapí pár z Jihlavy. První totiž nalezli mrtvé na zemi, druhé přišlo o...

    Řemeslníci se pustili do práce. Na úpravy škol hejtmanství vydá 266 milionů

    25.07.2017
    Zvuky sbíječek a stavařského náčiní zaplnily prázdninové ticho v krajských školách. Zedníci v nich nyní...

    Hlavně chytit začátek a neopakovat loňskou sezonu, vědí fotbalisté z Jihlavy

    24.07.2017
    Pošesté v řadě, zároveň posedmé v historii se může jihlavská Vysočina pyšnit přízviskem prvoligová. Do...

    Jihlavští závodníci vládli triatlonu v Koutech. Rozhodla cyklistika, ví Kuchyňa

    24.07.2017
    Plavání, cyklistika a běh byly disciplíny, které přinesly na Vysočinu radost z umístění na tradičním...

    Hazardéři na D1: opilý stopař se motal po dálnici, tu brázdil i jezdec na babetě

    24.07.2017
    Opilý pětatřicetiletý muž se pohyboval po dálnici D1. Když pro něho přijeli na 104. kilometr policisté,...

    Opilá běhala zmateně po obchodě a nesrozumitelně vykřikovala, skončila na záchytce

    23.07.2017
    Rozruch způsobila v sobotu zmatená pětadvacetiletá žena pobíhající v obchodě, která přitom vykřikovala...

    Zapojte se do dění. Bavte se a vyhrávejte.

    Partneři portálu: