Koubová: O Horáckém zimním stadionu

27.04.2016
Proč jsem nepodpořila návrh v zastupitelstvu na stavbu HZS a co mi v tom i nadále brání.

I když už vášně trochu opadly, nerezonuje v těchto dnech v Jihlavě nic tak, jako téma rekonstrukce či nové stavby Horáckého zimního stadionu (HZS). Jak to tedy vidím já a proč jsem vystoupila na zastupitelstvu proti předkládanému návrhu?

Aby bylo jasno hned od začátku, nejsem proti stavbě HZS. Ať stojí klidně 15 miliard a ať je klidně na náměstí, ale ať to rozhodnutí vzejde z kvalifikovaných předpokladů, analýz a potvrzených potřeb, a ať je celá stavba nahlížena v rámci určité sportovní vize či strategie města. A ať to město nestojí kalhoty. Není pravda, že máme zodpovězeny všechny otázky, to ani náhodou.

Než se pustím do zimáku,

tak mi dovolte pár slov obecně. Principiálně mi vadí tři věci: na jedné straně chybí vize, kterou by město mělo mít i pro oblast sportu, a na druhé straně chybí relevantní podklady pro stavbu takového významu, trojlístek samozřejmě uzavírá nejasné financování. A výsledek máme teď na stole a nevíme, co s ním.

K prvnímu bodu se sluší říct, že hokej není jediným sportem, který se v Jihlavě provozuje. Máme tu cca 7 tis. sportovců / nehokejistů, kteří volají po nové tělocvičně (anebo několika tělocvičnách), protože stávající kapacita absolutně nestačí. Pokud chce město podporovat sport, mělo by se mimo jiné zamyslet také nad tím, zda bude mít po téměř miliardové investici do HZS prostředky i na ostatní nutné stavby či podporu provozu ostatních sportovišť. Nalít tak obrovské množství peněz do stavby, která je takto úzkoprofilová a ve výsledku slouží hlavně profesionálnímu sportu (protože krasobruslení a mládež nepotřebuje 5 tisíc sedaček), je naprosto nekoncepční a dost možná to povede k utlumení jakýchkoli dalších investic. V tomto směru ale město tápe. Kdyby existovala vize rozpracovaná do funkční strategie, tak se s investicemi na sportovní infrastrukturu, a teď myslím nejen tu městskou, ale i tu v rukou soukromého či neziskového sektoru, počítá dlouho dopředu, máme zpracované etapy výstavby a plán financování jednotlivých fází, to vše podložené relevantním výzkumem. Kdyby. Jenže jak říká můj strýc, "kdyby pes nesral, tak praskne vejpůl".

Druhou věcí je pak samozřejmě průběh samotné přípravy nové stavby. I pokud odhlédneme od toho, že by stavba nového sportoviště měla vycházet z jasné vize, která by odpověděla na mnohé současné otázky, tak máme před sebou přípravu stavby jako takovou. Kde bude zimák stát, za městem, nebo na původním místě? A pokud na původním místě, zrekonstruujeme ho, anebo postavíme novou budovu? A zde se já osobně dostávám do dalšího konfliktu: odmítám z principu to, aby se jednalo o politické rozhodnutí. Takovéto rozhodnutí se má dělat na základě relevantních informací, v ideálním případě vzešlých ze široké diskuse mezi zainteresovanými stranami, zpracovaných do nějaké slušné analýzy. No... o rekonstrukci se mluví léta a my v rukách nemáme nic, co by se tomuto principu přibližovalo. Máme pár tabulek, pár nákresů, ale nic z toho není podložené, propočítané, a už vůbec to nevychází z názorů a potřeb těch, kterých se to nejvíce týká (a nemyslím tím hokejové fans). Dostupné informace možná máme, zpracování těchto informací do nějakého konkrétního rozboru ale chybí (studie proveditelnosti, srovnávací studie, i kdyby jen business plán... cokoli!) Výsledek je ten, že se dohadujeme, která varianta je nejlepší a nakonec se začneme upínat k architektonické soutěži, která to tak trochu rozlouskne za nás. Stavět v tom samém místě bude jistě problém a celou situaci značně ztěžuje i fakt, že se postavil zimáček zatížený dobou udržitelnosti vedle budovy na konci životnosti.

Já samozřejmě souhlasím s tím, že se s tím musí něco udělat a že říkat teď, jak se to mělo udělat celé jinak, je pozdě. Nejsem ale první, kdo mluví o tom, že se musí začít! Tohle se například psalo v novinách v roce 2009:

http://jihlavske-listy.cz/clanek3596-prestavba-zimaku-nadale-rozdeluje-koalici.html

http://jihlavske-listy.cz/clanek3767-radni-nejsou-jednotni-v-opravach-zimaku.html

http://jihlavske-listy.cz/clanek3880-primator-veri-ze-na-zimak-prispeje-kraj.html

Mě osobně to teda přijde smutné, kdyby se změnila jména, je to jako z letoška...

Takže jak? Statik řekl, že v roce 2019 končí životnost střechy, a nikdo si samozřejmě nechce vzít na svědomí provoz s takovým rizikem, jako je nestabilní konstrukce nad hlavami stovek či tisíců fanoušků. A co si budeme povídat, celý stadion už je dávno za zenitem a opravu potřebuje naprosto bez diskusí.

Co je tedy teď na stole?

Variant je několik. Já je nechci dopodrobna probírat, na to tu není prostor. Řekla jsem v kostce, co mi vadí, takže stejně v kostce nastíním možnosti a to, jak se o nich uvažuje (a tady budu vycházet z jednání, kterých jsem se zúčastnila a co tam bylo řečeno, ne z toho, co si myslím).

Nejvíce skloňovaná je samozřejmě varianta pana Žáka, ke které je stavební povolení a říká se, že by se vlastně mohlo stavět hned. To ale není zase tak úplně pravda, protože se jedná o deset let starý projekt, který by bylo nutné dost výrazně upravit, což by ve výsledku trvalo stejně dlouho, jako dodělat ostatní varianty. Ty zase pro změnu zasahují do parku, nemají ono stavební povolení ani územní rozhodnutí, zkrátka žádná z variant nemá nějaký problém. A při rekonstrukci se nikdy neví, na co se narazí, a tak vlastně vyjde nastejno a možná lépe (časově i finančně) postavit halu novou. A když už novou halu, tak se vší parádou: architektonická soutěž by měla odpovědět na mnohé nezodpovězené dotazy a vyřešit například i problém s parkováním. O čem už se ale nemluví nahlas, je možnost, že zjistíme, že na stávajícím místě stadion vůbec postavit nepůjde, a to kvůli přísnějším normám, které teď obecně platí (ať už se jedná o hluk, počet parkovacích míst či zastínění). Nejsem zastáncem varianty "za městem", jen by mi stačilo, aby tyhle otázky byly vyřešené dřív, než se do projektu nasypou další peníze.

Tak směle do toho! Ano, v současnou chvíli, kdy máme rozpracovaných x variant, z nichž ani jedna není bezvadná, je možná architektonická soutěž východiskem ze zamotané situace. To ale neznamená, že je to správně, protože ta soutěž by měla být až dalším krokem (ano, správně, krokem číslo jedna by měla být vize a analýza).

Poslední problém: finance

Když už tedy obrečím to, že je celý průběh tak trochu padlý na hlavu a že se na celou akci jde od konce, tak finanční stránka mě rozhodně dorazí. Protože aby město vlastnilo profi hokejový tým (ne stadion, tým), pro který postaví novou halu za miliardu, to se jen tak nevidí - až na Liberec, tam vědí své (jak to tam dopadlo se můžete dočíst například zde). A staví se doopravdy pro profi hokej, protože pro mládež a kraso by opravdu stačila rekonstrukce v mnohem menším rozsahu. Ale to jsme zase na začátku rozhodovacího procesu, kdy se měla položit otázka, pro koho to stavíme a jestli na to máme.

Investice se šplhá nad půl miliardu, dost možná dosáhne k té miliardě celé (což je roční rozpočet města), a město nemá partnera, se kterým by se o náklady dělilo. Ani o náklady na stavbu, ani na provoz. Nikdo neví, kolik to bude, ale hlavně, že bude hala stát. Na mě to tak trochu působí jako lobby pro stavební firmu, která si na našem zimáku namastí kapsy. Vsadím boty, že by se hokejovému týmu dařilo v rukách soukromého vlastníka mnohem lépe!

Posledních pár slov věnuji navrhované privatizaci klubu. Jsem přesvědčená, že město by mělo udělat maximum pro to, aby klub prodalo, prospělo by to oběma stranám. Ano, vlastnictví klubu městem je určitá jistota, ale možná je to právě ta jistota, která vede k zpohodlnění, a ne k růstu, jak to známe z mnoha jiných odvětví. A jestli chce Dukla zpátky na výsluní, měla by tuhle variantu zvažovat i pro svoje dobro.


Autor: Karolína Koubová

Ukázat další blog tohoto autora


  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.

  • Vyhledáváme ty nejlepší zážitky ve městě.
    Chcete o nich vědět mezi prvními?

    Přidejte se k nám na facebooku!