Dnešní mládež je skvělá. Plná elánu. A lhostejnost je jí cizí

02.12.2018
/KOMERČNÍ SDĚLENÍ/ „Ach, ta dnešní mládež je opravdu zoufalá. Pořád jen sedí u počítače a kouká do mobilu. Co z nich jednou bude?“ jsou častá slova mnoha lidí.  Ale já ze své zkušenosti tvrdím opak! Mladí lidé jsou neskutečně krásní!

Proč si to myslím? Protože mám tu možnost pracovat v rámci Centra pro rodinu Vysočina se studenty středních škol. Mnozí z nich mají dobré srdce a jsou ochotni pomáhat. Jak? Pravidelně. Ve svém volném čase. Zdarma, bez nároku na jakoukoliv odměnu. A to úplně cizím lidem! Není to úžasné?

Já před nimi smekám klobouk dolů. Protože v dnešní době s téměř zažitým heslem „nemám čas, vůbec nestíhám“ si pro dobrou věc čas prostě udělají! Jsou připraveni podporovat jak školní děti, tak osamělé staré lidi.

Děti mají často nejrůznější těžkosti ve škole a někdy i doma. Dobrovolníci se s nimi v přátelské atmosféře učí, hrají si s nimi, povídají, motivují je a jsou jim prostě dobrým kamarádem. Opuštěným seniorům vnáší do života naději, úsměv, radost.

Zní to nadneseně? Nepravděpodobně? Možná ano. Ale když přijdeme za starými lidmi, samota na nás opravdu často doslova dechne. A to tak silně, že je téměř hmatatelná. Dobrosrdeční veselí dobrovolníci svou přítomností a zájmem prolamují ledy smutku, chladu a pocitu neužitečnosti a zbytečnosti.

Jak dobrovolníky získáváme? Nejčastěji přímo na školách. Studentům představím dobrovolnickou činnost a nabídnu jim stát se dobrovolníkem. Nevěřili byste, jak obrovský je zájem! Letos se připojilo 35 nových dobrovolníků, a toto číslo není konečné. Stále se mi noví zájemci hlásí. Jsem upřímně vděčná vstřícným ředitelům škol a jednotlivým učitelům za možnost navštívit jejich studenty. Protože bez jejich svolení bych nemohla studenty v tak velké míře oslovit.

Nedávno jsem s dobrovolnicí Eliškou uspořádala v Domově Stříbrné Terasy malý koncert. S babičkami a s jedním pánem jsme společně zpívali. Každý měl nějaký hudební nástroj a mohl se ke kytaře či klarinetu přidat. Měla jsem pocit, jakoby se v těch křehkých duších probudilo něco, co už dávno usnulo.

Mezi dobrovolníky však nejsou jen studenti. Pomáhají také maminky malých dětí. Tak třeba maminka Peťa a Káťa chodí se svými syny za babičkami. Vytvářejí společně různé výrobky, povídají si a smějí se. Přítomnost dětí babičky hodně těší a hřeje na duši.

O dobrovolníky pečujeme s láskou. Dvakrát ročně jsou zváni na odpočinkový zážitkový víkend v krásné přírodě. Poslední listopadová víkendovka byla naprosto úžasná!
Zažili jsme toho neskutečně mnoho! Muzikoterapie, při níž jsme vybubnovávali do djembe a dalších nástrojů své pocity. Hráli jsme deskové hry, povídali, rozjímali nad hlubokými tématy, řešili aktuální dění v našich životech, smáli se, jedli skvělé jídlo. Proběhla také odborná psychohygiena s psycholožkou Mgr. Hankou Vláčilovou, která byla opravdu nesmírně obohacující, a mnoho dalšího.

Hymna, kterou jsme společně vymysleli, začíná slovy: „Na jedné vlně plujeme spolu, láska nás objímá – přátelství a pohoda“. Jsem si jistá, že tou naší vlnou je zájem pomáhat lidem, být tu pro druhé a zároveň „být sám sebou“. Pak lze rozdávat radost a lásku, prostě si vesele kráčet životem. V refrénu zpíváme:            „ Žijeme jen jednou, nebuďme za oponou, vždyť život je krásnej, protože nám cíl je konečně jasnej“. Těším se vždy na další akci s dobrovolníky, protože jsme skvělá parta a je to vždy načerpání pořádné dávky RADOSTI!

DĚKUJI VÁM, milí nejmilejší dobrovolníci, že přikládáte ruku k dílu a měníte svět!

A proč mladí vlastně nezištně pomáhají? Co jim to přináší? Co z toho mají?

Zeptali jsme se dvou dobrovolnic:

Káťa: Jsem moc ráda, že můžu být dobrovolníkem a tak pomáhat druhým. Úsměv na tváři lidí, se kterými svůj čas trávím, mi dodává skvělou náladu, energii a chuť pomáhat ještě víc. Zlepšuji se v komunikačních dovednostech, získávám větší sebedůvěru a schopnost porozumět druhým. V Centru pro rodinu jsem poznala mnoho skvělých lidí a našla úžasné přátele. Být dobrovolníkem je povznášející.

Julča: Každý spoléháme na společnost. Jenže právě my tuto společnost tvoříme, to my jsme ta malá jednotka. A právě u nás začínají změny. Jsem neskutečně vděčná, že mohu být tím jedním dílkem, který pomáhá dělat svět snazší a krásnější. A právě díky dobrovolnictví mohu zrealizovat moji touhu pomáhat. A to vědomí, že opravdu někomu pomáhám, je neskutečně krásné a obohacující. Musím se přiznat, že neumím vyjádřit slovy to, jak moc jsem vděčná, že jsem poznala tolik úžasných, milých, podobně smýšlejících lidí. Setkání s nimi mi přináší takovou radost, volnost... Cítím se s nimi kouzelně. Kolem každého je taková neskutečná aura... Sálá z nich pozitivní energie, každý má slunce v duši. Jsem ráda, že mohu být jejich součástí.

Jestli máš, milý čtenáři, chuť a hodinku týdně času, přidej se k nám! Nezáleží vůbec na věku, počtu vlasů na hlavě. Prostě a jednoduše dej lepším zítřkům šanci a pojď to s námi zkusit!

Těší se na Vás

Mgr. Marie Kárová, 
koordinátorka dobrovolníků z jihlavského Centra pro rodinu Vysočina

 


Centrum pro rodinu Vysočina, z.s.

Podporujeme rodiny - nabízíme sociální služby, programy pro rodiče s dětmi, dobrovolnictví, kulturní...
  • Líbil se Vám tento článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů.