Bakalář z Jihlavy má velký zvuk, říká rektor VŠPJ Václav Báča. Jeho škola už dostala "občanku"

Václav Báča byl rektorem zvolen i pro druhé funkční období. Vysoké škole polytechnické tak bude šéfovat až do roku 2022. Zdroj: City.cz

02.06.2019
Patnáct let funguje v Kraji Vysočina Vysoká škola polytechnická. V roce 2014 v jejím čele stanul Václav Báča. Vystudovaný lékař si stanovil řadu cílů, mezi nimiž vyčnívala stavba velkokapacitní posluchárny a akreditace magisterských oborů. Něco už se mu podařilo, plno práce má stále před sebou. Rektor jediné veřejné vysoké školy v kraji se rozpovídal o tom, jak VŠPJ ovlivnila život v kraji a jaké má plány do budoucna.

Pane rektore, Vysoká škola polytechnická  Jihlava funguje už patnáct let. Popište prosím, jak vlastně vznikala myšlenka na její založení.
Slavíme patnáct let, které se výrazně a kladně podepsaly na podobě Kraje Vysočina. Ten vznikl v roce 2000, a to z takových stavebních kamenů, které na sebe úplně nelícovaly, eufemisticky řečeno. Kraj musel vytvářet své priority a ospravedlňovat svou existenci. Úmysl založit vysokou školu byl tehdy jednou z priorit.  Pozvednout vzdělanost a vytvořit centrum, kterým každá vysoká škola nebo univerzita historicky vždy byla, bylo důležité hlavně proto, že se daří produkovat vzdělané lidi. A ti pak kraj posouvají dál.  

Je podle vás veřejná vysoká škola podmínkou řekněme „rovnocennosti“ kraje ve srovnání s ostatními? V Karlovarském kraji je její absence velkým tématem.
Podmínkou není, ale je obrovským benefitem. Kromě vyšší kultury a jednání lidí se i lokalita, kde se nachází, mění v lepší místo pro život. Jsou tam lepší socioekonomické parametry, mzdy, ale i pracovní produktivita. Se vzděláním také mění náhled  na využívání pracovního i volného  času.

 

Studenti, kteří zde studují, přináší vysokou hodnotu pro kraj.

 

Jak konkrétně škola ovlivnila život lidí na Vysočině?
Škola vyprodukovala tisíce absolventů, kteří naplňují poptávku regionu. Většina z nich napomáhá  tomu, aby se zde zvyšovala vzdělanost. Rozešli se po celém kraji. Založení školy vždy znamená určitý pozitivní vliv na to, že nemusí nikam moc dojíždět. Jsou tu také socioekonomické aspekty. Ti lidé neopouští domovy, ale rozvíjí své znalosti v daném regionu. Využívají zdrojů, infrastruktury a sami něco produkují. Něco, co přispívá k rozvoji. Studenti, kteří zde studují, přináší vysokou hodnotu pro kraj. Pokud jde o akademické pracovníky, tak vysoká škola přináší určité možnosti v navazování kontaktů a vyšší úroveň spolupráce. A je to určitá zkušenost. Ta je nepřenositelná. Jakmile ji někdo získá, může ji rozvíjet na sto způsobů, ať už jde o vlastní výzkum, spolupráci s firmami, ať už tuzemskými či zahraničními.

V prezentacích vždy hodně vyzdvihujete, že jste prakticky orientovaná vysoká škola.
My nejsme univerzita, nejsme orientovaní na akademický postup v tom ryzím slova smyslu. Jsme zaměřeni, a jsme na to patřičně hrdí, že máme všechny naše obory prakticky zaměřené. Je velkou výhodou, že poslední semestr studenti tráví čas ve firmách. Sami tak přijdou do styku s tím, jak vše reálně funguje, není to jen takový průlet okolo. Je to takový ten win-win princip. Student se něco naučí, zaměstnavatel si ho zkusí. A když je spokojený, což ve valné většině případů je, pak připadá v úvahu, že student po škole do této firmy nastoupí. Tím se zase vrátím ke kraji - tito lidé zde pak zůstávají a tvoří hodnoty, které kraji pomáhají a posouvají ho kupředu.

 

Vystudovaný lékař rektorem

Ve funkci rektora působíte od roku 2014. Nyní jste začal své druhé funkční období. Jaké cíle jste si pro toto působení stanovil?
Když jsem sem přišel, mým hlavním cílem, nebo respektive jedním z hlavních cílů, bylo stabilizovat školu z hlediska personálního. Chtěli jsme také navázat spolupráci, a to nejen na úrovni českých univerzit, ale i na mezinárodním poli. Důležité bylo také zaměření se na vybrané projekty a aplikovaný výzkum. Mým osobním cílem bylo zviditelnit školu a udělat z ní důvěryhodného partnera. Na téhle úrovni pak chceme rozvíjet kontakty a spolupráci s ostatními. Pokud jde o akademické hledisko, pak bylo cílem rozvíjet a udržet stávající programy, snažit se akreditovat další magisterské programy. Protože podle zákona nemůžeme mít doktorské studium, chceme se dostat do fáze, kdy všichni naši studenti budou moci si dodělat magisterské vzdělání na naší škole. Akreditované programy už máme u zdravotnických oborů. Nyní je připravujeme u ekonomických a technických programů. Ono se na první pohled zdá, že čtyři roky jsou dlouhá doba. Ale v tomhle případě to je hrozně krátká doba. Je to jak u zaoceánské lodi - pohnete kormidlem a trvá kilometry, než loď opravdu zahne. My chceme dělat profesní a aplikovanou výuku. Celý proces ale trvá dlouho.

Jste vystudovaný lékař, teď šéfujete vysoké škole. Proč se vaše profesní dráha ubírala právě tímhle směrem?
Asi není tak neběžné, aby lékař dělal rektora univerzity či vysoké školy. Koneckonců rektorem Univerzity Karlovy Praze je také lékař. Já jsem navíc teoretický lékař - klinický anatom. Podílel jsem se na řadě výzkumů v oblasti zdravotnictví. A když máte multioborové zaměření, musíte dbát na určitou proceduru. V projektech se učíte, jak je řešit a připravovat. Postupně se dostanete do styku s exekutivou, tedy mocí výkonnou. Pak už je jen malý krok k tomu dostat se na takovou dráhu. Když tehdy přišel dotaz na to, zda bych se mohl věnovat vedení vysoké školy, dlouho jsem to zvažoval. Nakonec jsem ale usoudil, že mám škole co přinést.  A tahle zkušenost může dát něco mně. Takže to byl takový kontinuální vývoj a post rektora je určitou pozicí v té exekutivě a logickým vyústěním.

 

Pietou není zeď, ale místo

Nyní se přesuňme ke škole jako takové. Jistě jste zaznamenal ohlasy, které byly spojeny s nedávným bouráním zdi v Tyršově ulici. Vzhledem k její historii tento akt vyvolal silné emoce.
Zaregistroval jsem, že zbourání zdi způsobilo nějakou vlnu reakcí. Ta ale vychází z určitého stupně neinformovanosti. Ta zeď určitě měla nějakou symbolickou hodnotu. Třeba jako ta v Berlíně, ke které ji lidé přirovnávali, ta rozdělovala dva světy. Tahle vlastně svým způsobem také. Nicméně budova školy byla v minulosti justičním palácem, takže se to nevztahovalo jen k těm zvěrstvům, která se tu udála. Ta zeď není symbolem poprav. To bychom mohli říkat i o dveřích, za nimiž by něco podobného proběhlo. Nemyslím si, že neblaze proslulá místa se mají zavírat za dveře či zeď. Je tam místo, kde k tomu došlo. A to místo si zaslouží, abychom k němu mohli volně přistupovat a pietně to místo uchopili. Není to ta zeď.

Plánujete v místě, kde zeď stávala, umístit nějakou pamětní desku či podobný památník?
Určitě ano. Ta zeď pro mě osobně není symbolem toho, co se tam stalo. Tím je to místo samo. Je třeba si připomínat, že tady to bylo. Ne za těmi dveřmi či za tou zdí, ale tady konkrétně. Chceme, aby to bylo kulturně a pietně uchopeno. Jestli tam bude pamětní deska, která je standardem, nebo kámen, případně nějaká plastika, to ještě není jasné. Ale každopádně počítáme s tím, že tam něco bude. Pokud se děje něco špatného, musíme si to pamatovat. Pokud tak neučiníme, vztahují se k tomu v budoucnu možná citáty, ale to je vše. A pokud se to stalo našim rodičům a my si to nepřipomeneme, stane se to i našim dětem.

 

Ta zeď pro mě osobně není symbolem toho, co se tam stalo. Tím je to místo samo.

 

Zeď byla zbourána proto, aby ustoupila výstavbě nové velkokapacitní posluchárny. K čemu bude využívána?
Pokud chcete rozvíjet vzdělání a vědu, musíte mít místo, kde se budou lidé střetávat. Mohou to být chodby. Ale primárně je potřeba mít nějaký prostor pro určité nadkritické množství lidí. A ti se pak mohou potkávat na těch chodbách. Když jsem přišel, nic podobného tu nebylo. Máme tu opravenou aulu pro sto lidí, máme tu posluchárny, které při totálně plném stavu, kdy lidi sedí i třeba na schůdkách, mají kapacitu sto padesát míst. To je pořád málo, a to i pro oborově pojaté kongresy či konference. Vycházeli jsme tedy z projektů, které už existovaly. Nová posluchárna bude mít kapacitu kolem 330 míst. To už je využitelná kapacita pro plenární zasedání různých společností. Vedle akademických a vědeckých událostí ji poskytneme městu a kraji, aby se zde mohly konat akce, které vyžadují shromáždění většího množství lidí. Počítá se s tím, že se zde bude setkávat hodně lidí.

 

Vysokoškolský areál

Stavba nové posluchárny je doposud největší investiční akcí školy v její historii. Plánujete ještě další rozšiřování školního zázemí?
Tato škola má trochu problém, ten spočívá v akademickém zázemí. Nemáme koleje, nemáme velkou posluchárnu. Život se opravdu odehrává hlavně na těch úzkých chodbách. A to není to, co by rozvíjelo spolupráci lidí. Ta náhoda, že se dva konkrétní kolemjdoucí, kteří si mají co říct a mají svět kam posouvat, potkají na chodbě, existuje. Ale je nízká. Kdybychom měli akademické zázemí, bylo by to lepší. Tam mohou lidé navazovat kontakty. Příkladem jsou koleje. Všichni, kdo prošli kolejemi, vzpomínají nejen na to, že se tam přespávalo. Já bydlel na koleji v Praze v Opletalově ulici. Ta sice patřila 3. lékařské fakultě, ale bydleli tam žurnalisti, filozofové, chemici, matematici a další vysokoškoláci. Díky tomu mám teď dobré vztahy a kontakty na místech, která by mě v životě nenapadla. Tohle dělá hrozně moc. Budoucnost je navázána na personalizaci. Když o vás lidé vědí a máte kontakty a reference, vše je jednodušší. Počítáme tedy s tím, že budeme rozšiřovat tohle zázemí.

Je podle vás zeměpisná poloha Jihlavy a její postavení v rámci České republiky výhodou právě v souvislosti se zmiňovanými kongresy či konferencemi?
Geografická poloha určitě má vliv na pořádání kongresů. Jihlava je historické město, má potenciál v cestovním ruchu. Ale zase, a to si nechci přihřívat polívčičku, která není moje - realizovali jsme projekt, který umožní to shromažďování. Stavíme velkou posluchárnu. Jenže když ti lidé přijedou, musí mít také kde bydlet. A ty kapacity tomu tady zatím moc neodpovídají. Tím se zase dostáváme k našemu akademickému zázemí, které by se pro tyto účely dalo využít. Takže ano, poloha má určitě pozitivní vliv, vždyť vzdálenost z letišť v Praze či Brně je podobná, ne-li stejná. A hlavně příznivá. Jihlava je dobře dostupná, i s ohledem na finišující opravu D1. Výrazný vliv ale ve výsledku bude mít prestiž vysoké školy. Ta sem dostane ty lidi. Když budeme respektovanou institucí s odborníky a zázemím, přinese to zájem druhých. Ne posluchárna s kapacitou přes tři sta lidí. Musíme poskytnout infrastrukturu a know-how, důvěryhodnost. To je ta cesta.

Zmiňoval jste vysokoškolské koleje. Zatím máte k dispozici jen ty na Brtnické ulici, a to navíc s nízkou kapacitou, je to tak?
Koleje na Brtnické ulici stále fungují. Ale je tam kapacita pouze sto míst. Když se dostaneme k současné sociální a ekonomické situaci, tak student není ten, kdo by peníze rozhazoval plnými hrstmi. Současný trend nájemního bydlení je na hranici únosnosti, a to nejen pro studenty. Proto se vrací zpět do hry koleje, o které je stále větší zájem. Dřív tomu tak nebylo. I proto, že víc než padesát procent studentů je z kraje, spousta lidí dojížděla. Nebylo pro ně výhodné tady bydlet. Lepší pro ně bylo dojíždět. Ale se zvyšujícími se náklady na život se začínají vracet. A my to musíme řešit.

Máte nějaké odpovídající prostory, kde by bylo možné koleje vybudovat?
Vlastníme areál bývalé nemocnice. Řeším to pět let, co jsem tady. Objekt byl sanován. Ty budovy, které tam stály, byly životu nebezpečné už tehdy, když jsem je viděl poprvé. V rámci možností jsme vše připravili k tomu, aby bylo možné tam investovat a budovat tam akademické zázemí. Alfou a omegou problému jsou ale samozřejmě finance. Teď dozrává myšlenka snažit se tam postavit akademický areál. V současnosti se myšlenka formuje, řešíme, jakým způsobem, kde přesně. Jestli budeme dělat jen koleje, anebo i třeba laboratoře. Osobně bych tam chtěl vystavět akademicko-občansko-komunitní centrum. Nechci se teď jako „cizák“ dotknout místních, ale pořád mi připadá ten park příjemnějším místem, než třeba náměstí. To není zrovna uživatelsky příjemné. Takhle mají maminky možnost jít se sem projít s kočárky. Přestože jsem už dlouho mimo zdravotnický obor, tak bezpečnost je pro mě vždy na prvním místě. Provedli jsme tam proto dendrologický průzkum, aby to bylo bezpečné. Naposledy jsme tam zasadili lípu při příležitosti výročí republiky s krajem a městem. Areál, takové vysokoškolské centrum, nám teď opravdu leží v hlavě.

 

Trochu cítím určitou krizi v postojích mladé generace jít studovat a vzdělávat se.

 

Byl by to takový kampus, jaký známe z větších měst? Prahy, Brna, Českých Budějovic?
Slovo kampus úplně nemám rád. Ať se ti lidi, co to slovo používají, podívají do Ameriky, jak vypadá kampus. My tam chceme budovat nějaké zázemí, jehož součástí budou koleje. Už to nebudou takové ty pětilůžkové ubytovny, bude to mít nějaký standard. Dále také chceme nějaké komunitní centrum, promítací sál, část pro sportovní využití, laboratoře. To by mohlo mít využití i pro veřejnost. Nějaké smart centrum nebo clever areály. Aby to zde sloužilo a žilo. Aby to bylo lákavé a atraktivní nejen pro studenty. Byla by to i taková reklama, která říká „Pojďte se podívat, takhle  žijí studenti vysoké školy, tohle je zajímá.“ Trochu cítím určitou krizi v postojích mladé generace jít studovat a vzdělávat se. Tohle by řeklo „Pojďte, zvyšte si odbornost, tohle by vás mohlo bavit.“ Kampus má z historického pohledu jiný význam. Je to areál vysoké školy, kde najdete všechno. Nechci použít další zprofanované spojení „studentské sídliště“. V mých očích je to trochu něco jiného.

 

Akreditace magisterských oborů

Teď se přesuneme ke vzdělávání jako takovému. Kam se budou ubírat kroky Vysoké školy polytechnické v dalších letech?
Jak už jsem zmínil, politikou současného vedení je nabídnout našim studentům na bakalářském stupni možnost dostudovat i magisterské studium u nás. Asi čtyřicet procent našich absolventů po dostudování odchází dostudovat jinam. Jsou tam úspěšní, to nás těší. Ale víc by nás těšilo, kdyby dostudovali u nás a zůstali v kraji. Tohle je teď naší politikou. Podařilo se nám akreditovat magisterské zdravotnické obory. Teď budeme otevírat i technické, ekonomické. Možné jsou i nějaké kombinace. Zase je ale určitě chceme mít profesně zaměřené. Nechceme produkovat teoretiky, musí jít do praxe. Zároveň chceme být dostatečně atraktivní i pro absolventy bakalářských oborů v Praze, Brně, Budějovicích. Chceme, aby si řekli, že tohle je ono, že prakticky zaměřené studium je zajímá.

Na které obory se chcete zaměřovat?
Když jsem sem přišel v roce 2014, tehdy tu byla velká poptávka po technických oborech. S trochou nadsázky i v krabičce se sardinkami bylo ukryto „Chceme technické, jen technické!“ Vzal jsem tedy jednoho pana docenta a jeli jsme do firem v kraji. Zjistili jsme, co požadují. Zjistili jsme, že poptávka není po těžkých a tvrdých strojařích. Ale po středním managementu. Musí umět technicky uvažovat, ale ekonomicky hodnotit. Snažíme se sytit poptávku, která v kraji je. A ne pouze tvořit obory, které mají teoretický potenciál, klidně vhodný i k excelentnímu výzkumu. Dostat totiž do Jihlavy špičkové vědce je těžké. A my se navíc zaměřujeme na něco jiného. Astrofyzikální ústav opravdu otevírat nebudeme. Obecně chceme udržet náš systém. Máme tři studijní větve - technickou, zdravotnickou a ekonomickou. Tam chceme nabídnout obory od báze až po špičku. Rozvíjet profesní orientaci. Ta praxe musí být pozvednuta tím, že tam nastoupí naši absolventi.

 

Univerzita Vysočina

Neuvažovali jste o přeměně na Univerzitu Vysočina, která by mohla i tak trochu ulevit tomu zmiňovanému tření mezi okresy v rámci Vysočiny?
Myslím, že Vysoká škola polytechnická Jihlava byla založena kvůli něčemu jinému, než aby byla prestižní univerzitou. Snažíme se tu koncentrovat kvalitu. Akademičtí pracovníci se musí potkávat. Kdybychom je rozptýlili po kraji, mělo by to lokální efekt, ale pro kraj by to celkově snížilo funkčnost tohoto systému. Tenhle princip děláme tam, kde to má smysl, čili v rámci Univerzity třetího věku (U3V). Pokud chcete pozvednout vzdělanost, nechci říkat plošně, a chcete stanovit nějakou úroveň, je třeba se věnovat celoživotnímu vzdělávání. Ne že uděláte bakaláře, tady mám papír a nazdar. Mladá generace má přístup k digitálním technologiím. U starších lidí je to omezené. Tam je potřeba jít za nimi, ne čekat, že oni přijdou za námi. Máme v bývalých okresních městech pracoviště ve spolupráci s krajem, kde poskytujeme kurzy U3V. Je to zaměřené vyloženě na seniory. Ukazuje se, že tahle část populace je snadno ovlivnitelná. A to i třeba šířením fake news. Chceme přispět k působení na obecné vzdělávání, na morálku, na rozšíření světového názoru jednotlivých obyvatel. Aby si utvářeli pohled na svět, jaký reálně je, nebo jaký bychom ho chtěli mít. Když něco chcete, tak to tím směrem posouváte.

Teď jsme se bavili o seniorech. Mě ale zajímala odpověď i ve vztahu k mladým studentům. Napadlo mě, že by ve Žďáře mohla vzniknout strojírenská fakulta, v Třebíči ekonomická, v Jihlavě i s ohledem na nemocnici zdravotně-sociální, v Telči filozofická či restaurátorská…
Že bychom se tedy transformovali na univerzitu,  to je myslím v rozporu s vizí, kterou naše škola má. Pro nás nemá s ohledem na kapacity smysl ani zakládání detašovaných pracovišť. Jestli chceme přispět k rozptýlení míst, kde se poskytuje dobré a kvalitní vzdělávání, tak k tomu rádi přispějeme. Aktivit, které je možno realizovat, je nepřeberné množství. Ale musíme myslet na určitou kapacitu školy a akademických pracovníků. Musíme dbát na priority, které škola má. Chceme rozvíjet kraj a město. Ale možnosti jsou omezené.

 

Škola vyprodukovala za dobu své existence řadu kvalitních absolventů, kteří se hrdě hlásí k tomu, že mají bakaláře od nás.

 

Výročí školy

Nyní se dostáváme k poslední části, a to sice k oslavám patnácti let školy. Jaké akce už proběhly a co ještě plánujete?
Patnáct let je už určité historické datum v životě člověka. Je to okamžik, kdy dostáváte občanku. Ten dotyčný je pak už uznán částečně dospělým. A vlastně tak nějak jsme na tom i my. Ano, můžeme sice hovořit o oslavách, ale já si oslavy spojuji spíš s tím, že jsme se něčeho dožili. Takže bych to označoval raději jako výročí. My bychom ho chtěli pojmout více v edukačním stylu. A dát tomu takový ten popularizační efekt. Škola vyprodukovala za dobu své existence řadu kvalitních absolventů, kteří se hrdě hlásí k tomu, že mají bakaláře od nás. Tomu přizpůsobujeme i akce, kterými chceme školu propagovat. Proto proběhl už pátý reprezentační ples. Dále jsme dělali akci Sportujeme s VŠPJ. Teď plánujeme Akademický den, Vánoce na VŠPJ, Den otevřených dveří. Všechny tyto akce jsou zaměřené nejen na patnáctiny školy, ale také na propagaci školy. Chceme ukázat, jak jsme se vyvíjeli, co máme v současnosti za vybavení a kam chceme směřovat.

Na závěr mi povězte, proč bych měl já jako maturant třeba z gymnázia zvolit právě Vysokou školu polytechnickou  Jihlava.
Dostanete u nás velmi kvalitní vzdělání. V rámci zdravotnických oborů tu máme učebny, v nichž se bez stresu a s pomocí simulací naučíte, jak reagovat při práci s pacienty. Zakládáme si na kvalitní praxi, bakalář z Jihlavy má velký zvuk. Pracuje u nás i člověk, který se angažuje na celosvětovém výzkumném projektu zaměřeném na simulace srdeční činnosti. Když se přesuneme k technickým oborům, nabízíme kvalitní učitele a laboratoře, o nichž by si mnoho jiných škol mohlo nechat jen zdát. Samozřejmostí jsou lidé, kteří umí přístroje ovládat. Pokud jde o ekonomické obory, klademe velký důraz na přesah do praxe. Poznáte skutečný život firem, nikoli jen teoretické poučky a papírování. Pokud jste maturantem z gymnázia, šestinásobným vítězem národního kola matematické olympiády a dvojnásobným vítězem světového kola, pak i vám dáme kvalitní základ a ukážeme, kudy se dál vydat.

 

ČTĚTE TAKÉ: Padla jihlavská, "tak trochu berlínská" zeď. Bude také symbolem?

 

SOUVISEJÍCÍ TÉMA:   KOMENTÁŘ: Padla jihlavská, "tak trochu berlínská" zeď. Bude také symbolem?
Polytechnika dekorovala magistry a bakaláře. Promoce se zúčastnilo 70 absolventů
FOTO: Brzy padne zeď, za kterou byla šibenice. Místo ní roste nová posluchárna
OBRAZEM: Polytechnika otevřela své brány. Zájemce o studium vítala až do 15 hodin
Fyzikální simulace či soutěž pro středoškoláky. Na konci ledna pak polytechnika otevře své brány
Co můžeme čekat od robotů? O tom mluvili odborníci na jihlavské polytechnice
Jihlavskou polytechniku navštívilo na 250 středoškoláků, viděli učebny i laboratoře
Studenti a zaměstnavatelé se setkali na polytechnice. Debatovali o pracovních příležitostech


Autor: Petr Jindra

Místo události: Tolstého 16,Jihlava

  • Líbil se vám článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů...

  • Mohlo by vás dále zajímat

    Rozšíření Hradební ulice v centru Jihlavy se zpozdí a prodraží. Kvůli kanalizaci

    18.06.2019
    Práce na rozšíření průtahu Jihlavou, který ve chvílích uzavírky dálnice D1 slouží i jako objízdná trasa,...

    Aby bylo živo, zrušili úředníci byrokracii a vybrali místa pro kulturu, akce lze hlásit on-line

    13.06.2019
    Uspořádat akcí v ulicích, na náměstích či parcích, může být někdy kvůli povolením radnice složité. V...

    FOTO: Citypark čekají změny za sto milionů, dostane i prosklený výtah s výhledem

    12.06.2019
    Jihlavský Citypark čeká letos výrazná proměna. Rekonstrukce, jejíž náklad přesáhne 100 milionů korun,...

    OBRAZEM: Eurojack měl říz. V Jihlavě změřili síly dřevorubci z celé Evropy

    09.06.2019
    Létající piliny a ostré zářezy jak pilou, tak sekerou. Mistrovství Evropy v dřevorubeckých sportech Eurojack...

    FOTO: Pod Křemešníkem rostou mladé buky Terka a Vojta, stromy nesou jména dětí, které je vysadily

    09.06.2019
    Dvacítka dětí z celé Vysočiny pod Křemešníkem na Pelhřimovsku zasadila mladé buky. Dvouleté odolné a...

    "Ráno si dát šťopičku slivovice," zní recept ženy z Jihlavy. Oslavila 104. narozeniny

    07.06.2019
    Úctyhodného věku 104. let se v pátek dožila Anděla Hosová z Jihlavy. Pogratulovat k narozeninám jí za...