I málo lidí může přinést změnu, říká kubánský umělec a aktivista David D Omni

Do dějiště meiznárodního dokumentárního festivalu zavítal i kubánský umělec David D Omni. Zdroj: Radek Lavička

27.10.2018
Dlouhé dredy s korálky, volné kalhoty a pohodlné tenisky. Páteční host - kubánský umělec a aktivista David D Omni zaujme už na první pohled svým vzhledem, který je ztělesněním svobody a inspirace. Inspirovat se, to je hlavním účelem fóra na letošním ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

Svoboda kubánského umělce a aktivisty Davida D Omni  značně omezena už místem, kde žije – Kuba je už několik desetiletí komunistickou zemí, jíž vládl nejdříve Fidel Castro a po jehož smrti převzal moc jeho bratr Raúl. Díky tomu nejen David, ale i další umělci čelí vládním represím, které se snaží potlačit nezávislé umění.

 I mnoho mých přátel bylo z Ruska

David vyrostl na havanském sídlišti Alamar a jako dítě ještě zažil období, kdy byla Kuba ekonomicky i politicky závislá na Sovětském svazu. „Když jsem byl malý, na Kubě bylo opravdu hodně Rusů a zvlášť ve čtvrti, kde jsem žil. I mnoho mých přátel bylo z Ruska,“ vypráví.

Jeho cesta začala v jedné z dílen v domech kultury, které v tu dobu spadaly pod ministerstvo kultury a tím pádem pod Komunistickou stranu.

„V rámci dílny jsme pořádali různá umělecká setkání a debaty. Postupně jsme hledali i další místa, kde bychom se mohli věnovat umění mimo oficiální kubánské instituce, už z toho důvodu, že jsme chtěli spolupracovat s umělci, kteří byli podrobeni cenzuře a nemohli oficiálně vystupovat,“ popisuje, jak se postupně vyvíjela umělecká skupina s názvem Omni-Zonafranca, jíž je členem.

Umění jako ochrana

Skupina proslula uměleckými performancemi, kdy například jeden ze členů stál na ulici a mlčky s květem slunečnice. Inspirování Gándhím totiž držel slovní hladovku, kterou přerušila až policie.

Další performance zahrnovala skafandry vytvořené z Castrových fotek a proslovů, ve kterých David s dalším lidmi chodil po Havaně, aby obleky z výstřižků nakonec spálili.

„My dáváme hudbu nebo barvu do spojení s něčím, co s uměním přímo nesouvisí. Můžeme tak vyjádřit svůj názor na společnost a umění použít jako ochranu, jelikož přímý politický aktivismus je trestán více než ten umělecký,“ vysvětluje.

Oáza v poušti

Aktivity nakonec vyústily v založení festivalu Poesia Sin Fin (Poezie bez hranic), který navštěvovalo několik tisíc lidí, než jej vláda v roce 2009 zakázala.

„Od té doby se nemůžu veřejně věnovat umění, ani pořádat koncerty či jiné akce,“ popisuje dobu, kdy vše vypadalo ztraceně. Nicméně se skupině podařilo přežít tak, že festival přemístili do několika soukromých domů, kam podle zákona nemůže vstoupit policie.

„I když už festival nenavštěvují tisíce lidí, stále věřím v tyto malá místa pro málo lidí, i když se mohou zdát bezvýznamná. Stále se totiž angažuje více lidí, kteří se mohou naší akcí inspirovat. Věřím, že tímto způsobem lze docílit změny a vytvořit nové společenské hnutí,“ popisuje, jak by mohla vypadat budoucnost.

Fidel Castro byl jediná rocková hvězda

Davidův pohled na svět je nicméně odlišný od pohledu jeho rodičů. Ti se narodili během kubánské revoluce a vyrůstali v době, kdy Fidel Castro likvidoval opozici a držel monopol na sdělovací prostředky.

„V televizi jste mohli vidět Castra, Che Guevaru a další revolucionáře téměř pořád, nedalo se jim nijak vyhnout. Časem se z nich logicky staly idealizované ikony. Dá se dokonce říct, že jedinou rockovou hvězdou na Kubě byl Fidel Castro. Pokud jste doma poslouchali Beatles, mohli jste skončit v pracovním táboře. Proto rozumím tomu, proč se do těchto lidí zamilovali a věřili jim. Generace našich rodičů zasvětila komunistické ideologii život a je pro ně těžké vidět pravdu,“ svěřuje se. 

Davidova generace už vidí jen plody revoluce, které nejsou vždy pozitivní. Ačkoliv mají Kubánci zdarma školství a zdravotnictví, nic v zemi pořádně nefunguje a většina lidí se musí živit nějakou nelegální činností, aby vůbec přežila. Ani absolvování vysoké školy moc neznamená, protože lidé se nemohou věnovat tomu, co vystudují, a tak dělají třeba taxikáře.

Nicméně se v posledních letech na Kubě rozšiřuje internet a s ním i sociální sítě, a objevují se nezávislí novináři, kteří dříve neexistovali a mladá generace má tak lepší přístup k informacím.

V současné době se David snaží bojovat proti Dekretu 349, který má vejít v platnost v prosinci letošního roku a znamená další velké represe pro umělce, kteří působí mimo oficiální struktury. „Mám mnoho kamarádů, kteří jsou ve vězení, nebo z Kuby odešli do exilu. Já ale na Kubě zůstávám, protože chci dál bojovat,“ uzavírá.


Autor: Silvie Kadlčíková

  • Líbil se vám článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů...

  • Mohlo by vás dále zajímat

    Jak poznat podvodníky, napoví seniorům divadelní představení v pěti městech Vysočiny

    12.08.2019
    Na stále častější případy podvodů a klamání seniorů reagovala Jihlava divadelní hrou. Pro tuto část populace...

    FOTO: "Dej Bůh štěstí tomu domu". Na klenbě řemeslníky překvapily barokní malby

    07.08.2019
    Na klenby krytého dvora u domu v ulici Matky Boží v centru Jihlavy někdo před dvou sty lety namaloval...

    FOTO: Nová školka nespotřebovává téměř žádnou energii. A děti v ní mohou být i přes noc

    25.07.2019
    Jihlava je prvním městem v Kraji Vysočina, které otevře mateřskou školu s nepřetržitým provozem. Ta navíc...

    Zavlažovací chodník v Jihlavě svede dešťovou vodu ke kořenům stromů

    22.07.2019
    Narůstající sucho nutí i města zamýšlet se nad hospodařením s vodou. A tak zatímco třeba v Brně vyhlašují...

    FOTO: Stoletá vila je už dva roky opuštěná. Sloužila k výuce, teď ji kraj chce prodat

    16.07.2019
    Výstavní vila z roku 1906 v širším centru krajského města Vysočiny hledá nového majitele. Hejtmanství...

    V bezpečnosti silnic vede Jihlava, nejbezpečnějším okresním městem je Tachov

    10.07.2019
    Česká pojišťovna sestavila již patnáctý Index bezpečnosti silničního provozu za rok. K tomu výročí její...