Inženýr ekonomie se rozhodl, že bude na jihlavském náměstí vařit kávu




Na náměstí najdeme spoustu historických památek, podloubí však má jen jedno. Veliké měděné jablko jako vývěsní štít pamatuje kavárnu v domě už více jak 18 let, starší ročníky vzpomenou ještě na legendární podnik Jablkoň, po něm přišla dnes tradiční Café Etage.

„Nějak se to naskytlo,“ neurčitě popisuje začátek dnes již kavárník, Přemek Hrubý mnohaletý muzikant. Původně vystudovaný inženýr ekonomie v Etagi nejprve vypomáhal. Pak přišla nabídka kavárnu řídit a dlouho se nerozmýšlel. „Zájemců bylo víc, ale spíš o koupi domu,“ upřesňuje Hrubý.

„Otevřít kavárnu nebo hospodu, do toho bych nešel, ale chtěl jsem to spojit s muzikou,“ zdůvodňuje svoje rozhodnutí současný provozovatel. V zaběhnutém podniku začal pravidelně pořádat Jam Session, setkání, kde hudebníci hrají podle toho, co jim inspirace přinese.

Hosté si tento netradiční žánr oblíbili, už jenom proto, že to není klasická hudební produkce. „Tady si lidi můžou normálně povídat a do toho hraje v podkresu příjemná živá muzika,“ chválí si experiment jeho tvůrce. Ambice ale jdou ještě dál, Hrubý by rád touto cestou přilákal mladé muzikanty, kteří teprve začínají. „Nemají příležitost přijít si někam neformálně zahrát,“ upozorňuje na nedostatky Hrubý. Třeba se tak najdou noví členové kapel.

Muzika hraje v programu Etage hlavní roli, Jam session střídají koncerty, zatím pouze s dobrovolným vstupným. „Nevím z jakého důvodu, ale lidé v Jihlavě nejsou moc zvyklí za koncerty platit. Pořádat akce se vstupným bývá dost riskantní,“ přibližuje situaci.

Z kanceláře vyhnala Přemka Hrubého vzduchotechnika, jak ale sám říká: „Nevidím důvod, proč by ekonom nemohl pracovat v kavárně, ony se ty znalosti naopak hodí,“ a dodává, že podle něj není žádná práce podřadná, když se dělá dobře. „Jedna věc se vařit kafe, druhá tady každý den uklízet, ale ani to mi nevadí.“

Mimo hudební produkce se chystají také výstavy nebo autorská čtení. Zeptala jsem se také na otázku propagace, sociální sítě přece jenom nevyužívají všichni. Hrubý proto zařizuje schránku na dveře, kam by zájemci házeli své kontakty. „Před akcí pak jenom pošlu zprávu po telefonu těm, kteří o to stojí,“ s úsměvem popisuje svou strategii.

A co se sortimentu týče, řídí se Hrubý jednoduchým heslem: „Prodávám tady to, co si dám s chutí i já.“




Autor: Lenka Jirků


Kde nejvíc frčí Citykarta