"Sauna a florbal, to je splněný sen," říká zakladatel jihlavského florbalu a šéf Saunabaru

Milan Voráček v Jihlavě zakládal florbalový klub. Nyní se ve volném čase věnuje své sauně na Březinkách. Zdroj: City.cz

  Jihlava
  06.04.2019

V Česku není saunování národním sportem jako v severských zemích nebo v Rusku. Například ve Finsku má sauna významnou společenskou funkci. Její užívání má na lidský organismus blahodárné účinky. Nejen o tom se rozpovídal jeden ze zakladatelů jihlavského florbalu a zároveň majitel Saunabaru Milan Voráček. Nijak se netají tím, že kombinace sauny a florbalu je vlastně splněným snem.

Patříte k zakladatelům jihlavského florbalu. Zároveň máte vlastní saunu. Finsko je světová velmoc nejen v saunování, ale také ve florbalu. Už jste ve Finsku byl? A plánujete případně spojení s návštěvou florbalového utkání?
Přiznám se, že jsem ve Finsku ještě nebyl. Ani ve Švédsku. Rád bych se tam ale podíval. Pokud jde o florbal, stále ho sleduju, byť tedy ne konkrétně ten jihlavský, ale buď českou, nebo švédskou superligu. Na jihlavský florbal jsem nezanevřel, ale mám omezené časové možnosti, a jelikož se tu teď nehraje příliš vysoko, tak preferuju spíš ty elitní týmy. Ten sport mám ale pořád strašně rád.

A můžete nějak přiblížit vaše florbalové začátky?
Začal jsem s ním ve věku, kdy většina lidí končí, bylo mi tehdy 33. Ale dokázali jsme sem s Robertem Sárou a dalšími lidmi dostat mužskou extraligu, což se od té doby už nikdy nikomu nepovedlo. I když tedy tehdy i s velkou pomocí kluků z Brodu. Bohužel to bylo celé jen na jednu sezonu. Trochu bych to připodobnil k hokejové Dukle. Chyběl nám kousek toho pověstného štěstíčka. Ta se taky dostane na rok nahoru a pak chybí ten jeden dva bodíky k udržení. Kdyby se naskytla možnost spojit saunování a florbal na severu Evropy, byla by to pro mě maximální radost.

City karta - Saunabar Jihlava

- při první návštěvě sleva 10 %
- následně slouží jako permanentní 
  vstupenka
- dle výše nabití se odvíjí i výše 
  slevy, a to buď 10, 15 nebo 20 %

Jak vás vlastně napadlo otevřít si v Jihlavě Saunabar?
V Jihlavě doteď není příliš možností saunování. Lidé tu mohou jít buď na bazén Rošického, na Vodní ráj či na halu SK. Žádná z těch saun ale nenabízela to, co já bych si představoval, aby bylo v krajském městě. Trvalo pár let, než jsem se rozhoupal.

Inspiroval jste se někde jinde po republice či v cizině při vymýšlení toho, co v sauně budete chtít?
Ano, jezdil jsem do Rakouska či Německa. Tam to má velkou tradici a dělají to kvalitně. Mají tam dobré zázemí. Hodně inspirace jsem načerpal při pobytu v Praze, kdy jsem pravidelně navštěvoval wellness Saunia v Butovicích.

Jak to bylo s hledáním vhodného místa?
To byl pro nás s kolegou spolumajitelem Láďou Krejčí jeden z prvních úkolů hned na úvod. Chtěli jsme vhodné místo, které je dostupné z hlediska parkování či hromadné dopravy. Proto jsme třeba vůbec neuvažovali o tom vybudovat saunu někde za Jihlavou. Chtěli jsme přímo ve městě. Po peripetiích, hledání a jednání jsme dospěli k obchodnímu centru, kde nám vyšli vstříc. Víceméně jsme si plácli a začali stavět 1. prosince 2015.

Měl jste nějaké speciální požadavky na prostory?
Přiznám se, že do sauny chodím dejme tomu třicet let. Dokud do toho člověk nepronikne, tak pořád tápe. My jsme byli omezení prostorem. Samozřejmě se netajím, že by bylo lepší, kdyby to tu bylo větší, ale možná bohudík máme tohle. S přibývajícími metry přibývají i náklady. Každý metr jsme museli šetřit, všechno muselo mít logiku. Lidi to nesmí rušit, aby z toho neměli špatný pocit.

Všiml jsem si, že máte k dispozici i venkovní terasu, která navíc slouží z venku jako taková reklamní plocha, díky které se o vás kolemjdoucí dozvědí.
To bylo štěstí. Po domluvě s majitelem se nám podařilo využít tenhle prostor a vybudovat venkovní terasu. Je to přidaná hodnota k té sauně. Díky tomu se nám prostor zvětšil.

Bylo otevření sauny vaším splněným snem?
Určitě! Pro mě to byl takový ten pohled člověka, který chodí do sauny, a ví, jak to funguje. A něco podobného by chtěl. Musíme se pohybovat v reálných podmínkách. Jsme v Jihlavě, ne v Praze. Máme k dispozici omezenou velikost prostor a peněz. Snažíme se to dělat tak, aby byl optimální poměr ceny a výkonu. Chceme, aby se tu lidi cítili lépe jak v ostatních saunách. A aby se k nám znovu vraceli.

Sauna je vaším zaměstnáním na plný úvazek?
Uvedu to na pravou míru. Sauna není to, co mě živí. Já i společník máme svou práci, tohle je jen něco navíc. Samozřejmě nezastírám, že bychom byli rádi, kdyby sauna generovala peníze i pro nás. Ale zatím to tak není. V dubnu budeme mít třetí výročí. Troufám si říct, že první dva roky byly hlavně v létě vyloženě prodělečné. Dotovali jsme to s kolegou z vlastních peněz. Teď se to už začíná zvedat. Chodí už relativně dost lidí v zimě, takže vyděláme něco i na léto. Pokud tedy ten trend vydrží a zákazníci nám zachovají přízeň, tak věřím, že by to mohlo fungovat a podaří se splatit to, co jsme do toho investovali, ale po letech na tom i třeba něco málo vyděláme. Investice byla obrovská, radši ani nebudu říkat kolik. (smích) A my za sebou máme velkou pohledávku. Dokud to nesplatíme, nemůžeme se bavit o výdělku ani omylem.

Považujete saunu za svoje dítě? Když použiju tenhle příměr, tak do něj hodně investujete, než vám začne investici alespoň částečně splácet.
Je to naše dítě, byť se mi ta formulace moc nelíbí. Já byl první, kdo s tím přišel, společník se přidal. Pomohl nejvíc ve chvíli, kdy do toho vložil know-how a svou zručnost. Na co sáhne, to mu jde, je manuálně hodně zručný. Plno práce udělal, nemuseli jsme si najímat řemeslníky. Až vyloženě odborné práce dělaly firmy. Ty čtyři měsíce, kdy jsme saunu stavěli, tu odvedl obrovský kus práce. 

 

Nyní se přesuňme ke klientele. Máte tady spíš stabilní zákazníky, anebo lidi, kteří sem chodí nárazově?

Než jsme se dostali do povědomí lidí, tak byli hlavní klientelou naši známí a známí známých. Ti na sebe nabalovali další lidi. Po roce a půl se to ustálilo, chodí stabilní klientela. Kupují si abonentní kartu. Vyplatí se jim to. Ty počty jdou neustále nahoru, to mě těší. Jinak by to nemělo smysl dělat dál. Klíčové pro nás je, aby to pro lidi bylo příjemné a aby se sem rádi vraceli. To se teď daří. Jen musíme pořád pracovat, abychom si dobrou pověst udrželi. Samozřejmě by bylo fajn investovat do nějaké větší reklamy, ale na to teď nemáme finanční prostředky. Statisíce investovat nemůžeme. Tenhle způsob postupného nabalování klientely je řekněme stabilnější. Osobní reference jsou nejlepší reklamou vždy a všude. Hodně nám pomáhají i reference na Googlu či Facebooku, kde jsou kladná hodnocení.

Jak u vás funguje City karta, kterou tu lidé mohou uplatnit?
Nahradila naši původní abonentku. Je to takový následovník. Funguje na tom principu, že kolik si lidé nabijí, takovou poměrnou slevu dostanou. Nyní máme 130 abonentů, což je myslím hodně slušné. Jsme za to strašně rádi. Nabízíme na City kartu tři výše slev - deset, patnáct a dvacet procent. Při nabití 1 000 korun dostanou slevu deset procent. Pak se to stupňuje.

Společné sprchy, ne šatny

Téma saunování je citlivé také z pohledu pohlaví. Řešili jste nějaký problém s tímto spojený také vy? Hned v úvodu to bylo téma společných šaten. Měnila se totiž legislativa týkající se šaten. My jsme už nemohli mít společné šatny, i když to bývá zvykem, obvykle se totiž jen doplní nějaká zástěna a převlékárna pro ženy. Museli jsme to kvůli požadavkům hygieny oddělit. Paradoxně ale třeba sprchy mohou být společné. No a i s ohledem na naše menší prostory jsme museli vyšetřit na šatny pro ženy a pro muže. S tím jsme trošku bojovali.

Máte samostatný saunovací den jen pro ženy. Neptali se vás někdy muži na něco podobného?
To jsou řádově promile z celkového počtu mužů. Fakt bych to spočítal na prstech jedné ruky. Všeobecně platí, že chlapi nemají problém jít do společné sauny. U žen je to horší. My jsme zavedli středy jako den pro ženy. Nechtěli jsme úplně tenhle den, ale vycházeli jsme z toho, že na Spartaku to mají v úterý a ve čtvrtek. A nechtěli jsme si konkurovat. V mezidobí jsme sami zkoušeli i úterý. Ale to se nechytlo. Problém nastal ve chvíli, kdy si stěžovali někteří muži, že k nám chodí rádi, ale že mají čas jen ve středu. Jinak by nemohli přijít. Museli jsme udělat kompromis, ve středu od rána do půl sedmé večer pro ženy. A pak společná. Aby se tam dostali i muži. Není to jednoduché to nastavit tak, aby se nikdo necítil dotčený. Je to hodně citlivé téma.

Pořádáte taky nějaké speciální akce, nějakou saunovou šou.
Je jasné, že hodně lidi lákají saunové ceremoniály. Ten obřad v sauně začíná tím, že před začátkem se v sauně musí vyměnit vzduch. Pak si tam lidé posedají či lehnou, jak je jim libo a kolik je zrovna místa. Samotný ceremoniál spočívá v tom, že ceremoniář má připravenou tematickou hudbu. V jejím rytmu pak rozhání vzduch vějířem či osuškou. Do vzduchu se dostanou vonné esence, které se mísí s vlhkem a teplotou. Volba vůní je na ceremoniáři. Pak už jde jen o to, aby se návštěvníci uvolnili a čerpali energii. Spojení s hudbou je úžasné. Ceremoniáři Michal a Iva to provádí z lásky k tomu řemeslu. Ceremoniály děláme pondělí, čtvrtek a pak buď v sobotu nebo neděli. Iva funguje o víkendu, Michal v týdnu. Cílem ceremoniálů je, aby si tam lidé odpočinuli a užili si to.

Používáte při saunování ty speciální saunovací čepičky či metličky?
Nabízíme tady takové saunovací sety, ty jsou primárně určené na odpočinkovou část, ne přímo do sauny. Je to příjemnější než mokré a těžké prostěradlo či osuška. Čepičky se týkají hlavně mužů, kteří nemají vlasy. Když člověk sedí, hlava je nejvýš. A čím výš, tím je tam pocitově větší teplo. Pak dochází k tomu, že tělo se ještě saunovat chce a hlava říká „běž pryč“. Metličky jsou výborné, ale s ohledem na náročnost údržby je nepoužíváme. Byl by tu hrozný nepořádek.

Lijete tady na kamna vodu? Vím, že některým lidem tohle vadí, přitom to je v saunách běžná praxe.
Ta vlhkost zvyšuje pocit vyššího tepla. Pokud je v sauně suché teplo, řekněme 92 stupňů, je to příjemné. Ta voda, která se hned změní v páru, teplo pocitově zvyšuje. My to ale úplně nemáme rádi. Někomu to totiž hodně vadí. Finská sauna je primárně suchá, je tam maximálně dvacetiprocentní vlhkost. Kdo má rád větší vlhkost, a já sám nejsem výjimkou, může jít tady vedle do biosauny. Ona by se dala nazvat i tropickou saunou. Tam jsou kamna s výparníkem, kam teče voda. A samo to pak generuje páru. Vlhkost se pak zvedá na padesát či šedesát procent. Těm doporučujeme biosaunu. Je to hodně znát ten rozdíl. Navíc je v ní celkově menší teplota, zhruba lehce přes osmdesát. Ale pocitově to vypadá jako vyšší teplo.

Ve Finsku je ale polévání kamen běžnou praxí.
Ano, to je pravda. Jenže tam mají rodinné sauny, do kterých chodí lidi se stejnými nebo podobnými požadavky. Čili pokud se domluví na tom polévání, tak to polévají. My jsme komerční sauna a musíme se snažit vyjít vstříc většině lidí, ne jen vybraným skupinkám. Tady je jasně dané, že finská sauna je suchá, biosauna vlhká.

Tři druhy sauny

Kolik typů saun celkem nabízíte?
Tři. Krom dvou zmiňovaných ještě relaxační neboli herbal saunu. Někteří nesnáší v sauně velké teplo. A tak jsme jim umožnili chodit do třetího typu. Ta je ideální třeba na protahování nebo jako zahřátí před masážemi. Ty tady nově nabízíme třikrát týdně. A sami lidem doporučujeme, že je ideální, když se před masáží tělo nahřeje. Na to je právě vhodná ta relaxační sauna. Pomůže to jak masérovi, tak lidem. Herbal sauna je pro ně příjemnější. Tam je zhruba 65 stupňů. V neposlední řadě je též vhodná pro malé děti.

Máte ještě nějakou specialitu pro klienty?
Jako první v Jihlavě jsme přišli s takzvaným Kneippovým chodníkem. Funguje to na principu střídání teplot vody. Začíná se v teplé vodě, pak se jde do studené. Jsou určeny i nějaké limity. Je vhodné to vystřídat třikrát. Působí to blahodárně na krevní oběh.

Doporučujete klientům, jak má správně saunu brát? Kolik cyklů a jak dlouhé mají být?
Určitá doporučení existují. Nicméně já i sám ze své zkušenosti vím, že to je celé o vlastním pocitu. Člověk by neměl přijít hladový, ale ani přejedený, dále také není vhodné přijít unavený či s nějakou počínající nemocí. Negativně to ovlivňuje i kašel. Základní poučkou je, že člověk se musí těšit do studené vody. Jakmile tomu tak je, je to v pořádku. A nebudu mu říkat, že tam má vydržet pět či deset minut. Každý to má jinak. Obecně také platí, že tu dobu, co byl člověk v sauně, by měl strávit v odpočívárně. Čili deset minut v sauně se rovná deseti minutám odpočinku. Stejně je to s cykly. Někdo jde na dva, někdo na šest.

Jak to v sauně funguje s hygienou? Musíte určitě dohlížet na to, aby byli lidé čistotní?
Tohle je velmi důležité. Apelujeme na všechny, aby se před prvním vstupem do sauny umyli vodou a mýdlem. Po tom, co vylezou ze sauny, je třeba, aby se osprchovali. Máme malý bazének a kdyby tam všichni skočili hned ze sauny, jako to dělají třeba ve Finsku, kde skáčou do jezera, asi by to ostatním nebylo úplně příjemné. Každý den vodu měníme, ale i tak je třeba na hygienu dbát. Toho potu se totiž uvolňuje opravdu hodně. Snažíme se lidi v tomto vzdělávat. A je jedno, jestli se umyje studenou nebo vlažnou vodou.

Není nebezpečné skočit rozpařený ze sauny do ledové vody? Není třeba absolvovat nějaký mezistupeň s vlažnou vodou?
Pro zdravé tělo je vhodné, když člověk skočí rovnou do studené vody. Právě na tom se totiž tvoří imunita. V ledové vodě se póry uzavřou a ty škodliviny vyplaví ven. Rovnou ale říkám, že to není vhodné pro kardiaky či lidi s nějakou srdeční vadou či nemocí. Když se tedy vrátím zpět, pokud někomu vadí úplně ledová voda, pak je vhodné se osprchovat studenou vodou a až pak skočit do bazénku. Ten šok je už menší. A kdo se necítí na bazén, tak na sebe může vylít vědro s ledovou vodou. I tohle máme k dispozici, abychom lidem vyšli vstříc.

Hodně lidí taky určitě zajímá, jak to u vás probíhá s jídlem či pitím...
Na prvním místě, a to lidem zdůrazňujeme, je význam pití. To je absolutní základ, když jdete do sauny. Tělo totiž něco vyloučí, není toho vůbec málo. A je třeba si uvědomit, že lidská kůže je největší orgán těla. Když někdy slyším od lidí, že saunování v létě je zbytečné, protože se potí i tak, je to nesmysl. Takhle se totiž potí primárně v podpaží, na nohách či tříslech. To ale nemá efekt jako sauna. Tam se potí celé tělo, a to vyloučí hodně tekutin. A proto je třeba pít! Pokud jde o jídlo, máme tu k dispozici něco málo na zahnání hladu, ale není dobré se přecpávat. Proto si u nás tatarák nebo chlebíčky nikdo nedá. A ještě podotýkám, že dovnitř do sauny se nesmí nic takového nosit.

Jak to je v sauně s alkoholem?
Tvrdý alkohol tu nemáme vůbec. Ten se pít nesmí. Protože ale víme, že si to někteří chtějí vyloženě užít, tak tu máme třeba šampaňské, víno či lahvové pivo. A mohou si to dát v odpočívárně. Nicméně vždy říkám, že se to nesmí přehánět. V malé míře to ničemu nevadí, ale opilý člověk má otupěné určité receptory. Pak teplo nevnímá správně. A sauna nejen že nebude mít takový efekt, ale ještě hrozí nějaké nebezpečí přehřátí či kolaps organismu. Takže vše s mírou. A když není Míra, tak s někým jiným. (smích)

Jak by mělo správné saunování vypadat z pohledu toho, co si lidi berou do sauny a čím se mají zakrývat?
Ženy nerady slyší, když jim říkáme, že se nemají zakrývat až ke krku, protože se stydí. Chápu, že to je pro ně choulostivé, zvlášť když sedí ve smíšené sauně, kde mají pocit, že na ně muži koukají, i když těm to je obvykle úplně jedno. Proto taky ty, které se od toho psychologicky oprostí a dokážou ten stud překonat, má pro ně saunování mnohem větší efekt. Snažíme se dělat osvětu, aby tam neseděly schované v rohu, ale je nám jasné, že některé mají svou hlavu. A koneckonců je to jejich věc. My se jen snažíme radit, nechceme to nikomu vnucovat a znechutit.

Jak to je s prostěradlem v sauně?
Ideální je, pokud člověk sedí tak, aby se části těla dotýkaly prostěradla a pot stékal na něj. Prostěradlo dostane od nás, to je zahrnuto v ceně. Prostěradlo působí jako filtr. A je to hygienické i pro druhé. Určitě není vhodné zahalování. Po opuštění sauny je ale nutné se hned umýt, aby se dostal ten pot ven. Aby nezaschl na těle. Ještě dodám, že po odchodu pryč je potřeba se umýt pouze vodou. Póry jsou totiž otevřené. Pokud do nich lidé dostanou gely či mýdla, mohou mít i vyrážku. Není to vhodné.


Autor: Petr Jindra

Místo události: Březinova 144,Jihlava

  • Líbil se vám článek?
  • Zajímal by článek někoho z vašich přátel?
  • Máte co k článku říct? Využijte komentářů...