Sylva Bernardová stála u zrodu Hnutí pro život. Bojuje za nenarozené děti



   Jihlava
  04.03.2016

Sylva Bernardová z Jihlavy bojuje polovinu života za nenarozené děti. Po revoluci se stala spoluzakladatelkou Hnutí pro život.

Sylvě Bernardové z Jihlavy bylo pětačtyřicet let, když se pustila do boje za nenarozené děti. Šest let jí trvalo, než nastudovala množství našich i zahraničních materiálů. Po revoluci stála u zrodu projektu Hnutí Pro život.

Začala bych rovnou tím, že se zeptám, kdy ve Vás uzrála myšlenka na založení hnutí?
Uzrávalo to ve mně postupně, první impuls přišel v roce 1986. Po operaci jsem byla tehdy doma a s doktorem Zdeňkem Hejlem z Polné a pár známými jsme o tomto nápadu často ho­vořili. Pan doktor byl dokonce již dříve vyšet­řován policií za to, že odporuje socialistickým zákonům. Potom jsme se začali pravidelně scházet.

Od začátku byla v popředí podpora těhotných žen?
Byla to podpora nenarozených dětí a matek, aby si společnost uvědomila, že tady jde sku­tečně o život. Bylo třeba vnést do společnosti myšlenku, že život je potřeba chránit. A chránit ho ve všech případech – od početí do přiroze­né smrti.

A pro koho tohle všechno vlastně děláte?
Ty děti, ty děti za to stojí. Já mám obecně ráda děti. Takže proč je nezachránit? Já vždycky ří­kám, že třeba někdo nebude souhlasit, ale mož­ná někdo, jeden dva, pochopí, a to je dobře. Já si nedělám iluze. Z prostudovaných materiálů jsem věděla, jak vypadá vývoj dítěte, a tím pá­dem vím, že už ve velmi rané fázi vypadá jako člověk. Všichni jsme takovou podobu měli.

V čem je podle Vás současná právní podoba potratového zákona špatná? V čem selhává?
Zákon má obrovskou výchovnou účinnost a vý­chovný dosah. A jestliže je ten zákon špatný a lidé se na něj odvolávají a zvyknou si na něj, tak ten zákon skutečně i společnost kazí. My jsme se vždycky snažili, aby se zákonodárci za­mysleli nad tím, proč toto umožňují.

Takže Vy byste potraty zakázala?
Já bych zákonem chránila život. Ten opačný zá­kon by prostě zmizel, byl by zbytečný. I když je to pro vás kontroverzní.

A co když žena otěhotní po znásilnění?
Vezměte to tak… Za co to dítě může? Za nic. Pachatelem je tady někdo jiný. Matka a dítě jsou oběti. Matka má trauma ze znásilnění a potom z potratu. Jsou případy, kdy to matka v sobě překoná, porodí a dítě vychová. Má po­tom vlastně nad násilníkem navrch. Má nad ním úžasnou převahu. Já nikoho nesoudím, proto naše heslo zní: „Nesoudíme, pomáháme.“

Není odebrání volby velkým krokem zpět?
Proč by se mělo volit mezi „žít“, nebo „zabít“? V běžném životě jde o to, aby žena poznala, jak její tělo přirozeně funguje. Přirozená regulace početí má stejnou spolehlivost jako hormonální antikoncepce. Když doktor ženě napíše recept, je to pohodlnější a rychlejší než jí něco vysvět­lovat. Úžasné by bylo, kdyby lidé pochopili, že život je nedotknutelný od početí do přirozené smrti.

Tím pádem je to vlastně druh antikoncepce.
To není druh antikoncepce, to je životní styl. Jde o otevřené početí, kdy se nepoužívá vůbec nic. U každé ženy se plodnost určuje podle určitých pravidel, nejde to jen spočítat v kalendáři.

Mně to přijde jako zásadní životní omezení.
Páry, které používají tyto přirozené metody, se rozvádějí daleko méně než ostatní. Muž má větší úctu k ženě, spolupracuje a podílí se na vyhodnocování záznamů. Když žena není kaž­dý den k dispozici, není to nezdravé.

Mluvíme pořád o ženách, ale co role otce dítěte?
Kolikrát se žena nemá o koho opřít. Chlapi jsou dneska tak vychovaní – zříkají se zodpověd­nosti, utíkají od toho. Kdežto kdyby ji muž vzal do náruče a řekl: „My to spolu zvládneme,“ tak je to úplně něco jiného. A to by právě bylo po­třeba. Dneska chlapy nikdo nevychovává. To vidím kolem sebe.

Více z rozhovoru se Sylvou Bernardovou si můžete přečíst v březnovém vydání tištěného magazínu JihlavaCity. Vychází v nákladu 22 000 výtisků s distribucí zdarma do schránek v Jihlavě a okolí. Také je k dostání na více než 40 místech v Jihlavě. Seznam míst ZDE




Autor: Lenka Jirků

Další rozhovory



Kde nejvíc frčí Citykarta